čtvrtek 2. března 2017

, , ,

Připravovaná kniha pohádek od Richarda Skolka

Je jasné, že jako devatenáctiletá se neubráním tomu na pohádky nedívat s trochou hlubšího poznání a hledání metafor. Když jsem u trop a figur, moje maturitní deformace se podepsala, jelikož jsou pohádky psány formou poezie, jedná se pro mě zároveň o úžasný materiál na procvičování aliterací, apostrof, epizeuxisů a mnoho dalšího, ale o tom tato recenze není, to jsem zmínila jen jako zajímavost.
Kniha bude mít i krásné ilustrace
Když jsem byla malá, četla mi maminka pohádky, ovšem podle toho, co si pamatuji, opravdu málokdy formou poezie. V žádném případě jí to nechci vyčítat, ale myslím si, že by se poezie měla do života dětí zařazovat stejnou měrou a se stejnou důležitostí jako próza. Pohádky formou básniček mi přijdou velice hravé, zajímavé a sice možná vyžadují více pozornosti, rozhodně jsou ale kreativnější.

Nejvíce se mi líbila pohádka Zeb a Ebra. Jedná se o dvě mláďata, která se narodila v Africe, pochopitelně, ale něco je zde jinak.

„že chlapec Zeb je jako noc

 a Ebra že je bílá

že on nedostal nic než čerň
a z ní se všechna smyla“


 Právě kvůli tomu, že mláďata nezapadala mezi klasické zebry, musela království opustit. Ovšem na svém putování bez cíle pomohou starému stromu, když svými kopýtky ryjí zem a zabrání tak jeho vyschnutí. Dále pomohou i žirafátkům a pštrosovi. Opravdu se mi líbily následující sloky. Jsou z části, kdy se Zeb a Ebra dostali k chameleonovi, který by jim od jejich barevné rozdílnosti od ostatních zeber mohl pomoci. 

                                                   „já smíchat barvy mohl bych
                                                         a nakreslit vám pruhy
                                                       pak snáze byste zapadli
                                                         mezi své zebří druhy

                                                       vy se však od nich lišíte
                                                         to kouzla nezakryjí
                                                   žirafa, pštros i starý strom
                                                      díky vám šťastně žijí

                                                  vy pomohli jstě vždy a všem
                                                      proč toužíte být jiní?
                                                    putujte raděj po světě
                                                        konejte dobrodiní

                                                   je kolem ještě mnoho těch
                                                     kdo trpí, kdo se souží
                                                    to malé hloupé království 
                                                    si vás dva nezaslouží..."

Samozřejmě, že pohádky by měly nést i jistý výchovný nebo poučný charakter, ovšem moc jsem ocenila námět této pohádky - obzvlášť v dnešní rasistické a xenofobní společnosti. Vždyť „podle srsti nepozná se barva tvojí duše". Opravdu mě čtení pohladilo po duši, texty jsou rozhodně snadno pochopitelné i pro děti, ovšem jak jsem psala už v úvodu, vidím v tom víc a myšlenku velice podporuji. 

Ještě jednou děkuji Richardu Skolkovi, že jsem měla možnost nahlédnout do připravených pohádek. 

Share:

1 komentář:

  1. Richard Skolek píše celkem zajímavě, je to taková nadsázka bych řekla a proto na něho jen tak nezapomenu. Když jsem četla Nebíčko, byla jsem příjemně překvapená!

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář, strašně si jich vážím a dělají mi ohromnou radost!:)