úterý 28. března 2017

,

Vlastní knihy 2 (staronové knihy) + aktuality

Krásné úterý, moji milí,
pravděpodobně jste pochybovali o mojí fyzické existenci, ale bez obav! Stále žiju. 

Nemá cenu se tu vymlouvat, proč nebyly žádné příspěvky, zkrátka mě za chvilku čeká maturita a přijímačky jsou pro mě prioritou. Víkendy trávím v práci, a tak je pak těžké nechat mluvit Knihomolku. Opravdu mi to ale chybí a minimálně sem na blog přispívat budu, mám v plánu v nejbližší době i nějaká videa, ale uvidíme. Doufám, že jste nade mnou ještě nezanevřeli. 
Nedávno jsem v jedné učebně zahlédla krabice plné knih s nápisem "K ROZEBRÁNÍ". Je jasné, co to pro mě znamenalo. Nečekejte žádné novinky, všechno to jsou klasiky, které mě ale zaujaly, nebo jsem alespoň byla zvídavá po autorově stylu, k jednotlivým knihám se vyjádřím raději až po jejich přečtení, předpokládám, že vám tito knižní velikáni nebudou neznámí, a tak netřeba pány představovat. 

Jaroslav Vrchlický - Selské balady

Walter Scott - Talisman
Honore de Balzac - Venkované

Dílo Jiřího Walkera

Macchiavelli - Stíny v podpalubí + Na vršcích za svítání

Jan Neruda - Žerty hravé i dravé 

Maturita z literatury pro mě ale znamená daleko více než jen drcení se otázek, skutečně mě to baví a přestože toho je šíleně moc, je to moje nejoblíbenější studium za celých 8 let. Dál budu maturovat ze ZSV, což mi naopak přijde jako jeden z nejlehčích předmětů, sice mně osobně není úplně vlastní filozofie, ale jinak v tom vidím samé užitečné věci, které snad využiji i u přijímaček. Jinak se učím ještě navíc na maturitu z dějepisu, tedy chodím na maturitní seminář, píšu testy apod., ovšem faktickou zkoušku dělat nebudu, jen potřebuji mít ty znalosti kvůli přehledu. Proč si nenaložit že. 

Nechci tady fňukat, naopak jsem docela namotivovaná a snažím se do toho dát maximum a především věřím, že se někam dostanu a budu si moci léto užít jen zahrabaná v těch stovkách nepřečtených knih, které mám doma. 

Věřím, že se máte krásně, hodně čtete a i pokud máte nějaké zkoušky nebo těžší období, že si každý den užíváte naplno! 
Share:
Read More

pátek 10. března 2017

, , , ,

Recenze: Einstein & Einstein (Marie Benedictová)

V roce 1896 přišla Mileva Marićová zvaná Mitza do Curychu. Jednadvacetiletá dívka z malého srbského městečka se zapsala ke studiu fyziky na prestižní Polytechnice v době, kdy vzdělávání žen bylo ještě naprostou výjimkou. Dívky se měly učit vést domácnost a nepronikat do hájemství mužů. A tak nebylo divu, že se Mitza na každém kroku setkávala s opovržením, ponižováním a nepřátelstvím. Všichni ale takoví nebyli. Jednoho ze spolužáků zaujala natolik, že se jí začal dokonce i dvořit. Jmenoval se Albert Einstein a nakonec ji přesvědčil, aby se stala jeho ženou.
Tohle ale víme už z oficiálních životopisů. Dočteme se tam, že byla Einsteinovi oddanou ženou a příkladnou matkou tří dětí. Jakou roli sehrála Mitza v Einsteinově průkopnické práci, včetně slavné teorie relativity? Byla to snad dokonce ona, kdo položil matematický základ objevu? Celý vědecký svět už bezmála století vede na toto téma vášnivé debaty. Přímé důkazy neexistují, ale určitou indicií zůstává, že Einstein své první ženě věnoval celou finanční odměnu po převzetí Nobelovy ceny.
ÚDAJE: 
Autorka: Maria Benedictová
Překlad: Filip Klausner
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
Vazba: vázaná s přebalem 

Každý znás ví, kdo byl Albert Einstein. Pokud si nic z fyziky nepamatujete, myslím, že vzoreček teorie relativity vyhrkne každý, aniž by věděl, co třeba jednotlivá písmenka představují, ale to je jiná kapitola. Co ale víte o jeho manželce? V tomto případě se jedná o osobu veřejnosti naprosto neznámou, přitom právě ona Albertovi pomáhala s úkoly na univerzitě, podporovala ho a podle všeho byla ve fyzice dokonce dál než on. 

Na počátku 19. století s Srbsku v podstatě nepřipouštělo, aby mladá dívka tolik prahla po vzdělání, protože její místo bylo v domácnosti. Její matka navíc pochybovala o tom, že by si někdy mohla najít manžela, protože kulhala kvůli nemocné noze. Přiopravovala ji tedy od dětství na to, že bude vždy bydlet s rodiči a pomáhat jim. Mitzin otec ji ale podporoval v touze po informacích. Když jí bylo sedm, dělali společné pokusy, aby ověřili Newtonovy zákony a viděl, jak je talentovaná. Věděl, že v Srbsku ji dostatečné vzdělání nebude umožněno, a tak jí zařídil nástup na univerzitu v Curychu, kde se poprvé uviděla s jistým panem Einsteinem. 
Abych řekla pravdu, romance v této knize je jednoznačně ta nejkrásnější, jakou jsem kdy četla. Jednak proto, že je to podle skutečné události, a také proto, jak opravdová jejich láska byla. Prošli si společným dnem, a celkově jejich společná cesta vůbec nebyla snadná. 

Knihu doporučuji vším, co mám, protože o tak významné ženě by se vědět mělo. Jednalo se o opravdu geniální ženu, která bohužel skončila jen jako stín svého muže. Opravdu si ji přečtěte, je velice užitečná, má rychlý spár a ani chvilku se nepřestanete nudit. Zároveň se nebudete stačit divit, jak je možné, že se na tuto osobu mohlo zapomenout. 

Mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku. Na knihu se můžete podívat zde
Share:
Read More

čtvrtek 2. března 2017

, , ,

Připravovaná kniha pohádek od Richarda Skolka

Je jasné, že jako devatenáctiletá se neubráním tomu na pohádky nedívat s trochou hlubšího poznání a hledání metafor. Když jsem u trop a figur, moje maturitní deformace se podepsala, jelikož jsou pohádky psány formou poezie, jedná se pro mě zároveň o úžasný materiál na procvičování aliterací, apostrof, epizeuxisů a mnoho dalšího, ale o tom tato recenze není, to jsem zmínila jen jako zajímavost.
Kniha bude mít i krásné ilustrace
Když jsem byla malá, četla mi maminka pohádky, ovšem podle toho, co si pamatuji, opravdu málokdy formou poezie. V žádném případě jí to nechci vyčítat, ale myslím si, že by se poezie měla do života dětí zařazovat stejnou měrou a se stejnou důležitostí jako próza. Pohádky formou básniček mi přijdou velice hravé, zajímavé a sice možná vyžadují více pozornosti, rozhodně jsou ale kreativnější.

Nejvíce se mi líbila pohádka Zeb a Ebra. Jedná se o dvě mláďata, která se narodila v Africe, pochopitelně, ale něco je zde jinak.

„že chlapec Zeb je jako noc

 a Ebra že je bílá

že on nedostal nic než čerň
a z ní se všechna smyla“


 Právě kvůli tomu, že mláďata nezapadala mezi klasické zebry, musela království opustit. Ovšem na svém putování bez cíle pomohou starému stromu, když svými kopýtky ryjí zem a zabrání tak jeho vyschnutí. Dále pomohou i žirafátkům a pštrosovi. Opravdu se mi líbily následující sloky. Jsou z části, kdy se Zeb a Ebra dostali k chameleonovi, který by jim od jejich barevné rozdílnosti od ostatních zeber mohl pomoci. 

                                                   „já smíchat barvy mohl bych
                                                         a nakreslit vám pruhy
                                                       pak snáze byste zapadli
                                                         mezi své zebří druhy

                                                       vy se však od nich lišíte
                                                         to kouzla nezakryjí
                                                   žirafa, pštros i starý strom
                                                      díky vám šťastně žijí

                                                  vy pomohli jstě vždy a všem
                                                      proč toužíte být jiní?
                                                    putujte raděj po světě
                                                        konejte dobrodiní

                                                   je kolem ještě mnoho těch
                                                     kdo trpí, kdo se souží
                                                    to malé hloupé království 
                                                    si vás dva nezaslouží..."

Samozřejmě, že pohádky by měly nést i jistý výchovný nebo poučný charakter, ovšem moc jsem ocenila námět této pohádky - obzvlášť v dnešní rasistické a xenofobní společnosti. Vždyť „podle srsti nepozná se barva tvojí duše". Opravdu mě čtení pohladilo po duši, texty jsou rozhodně snadno pochopitelné i pro děti, ovšem jak jsem psala už v úvodu, vidím v tom víc a myšlenku velice podporuji. 

Ještě jednou děkuji Richardu Skolkovi, že jsem měla možnost nahlédnout do připravených pohádek. 

Share:
Read More