čtvrtek 23. února 2017

Neberte si nic osobně

Dnešní článek zapříčinila jedna profesorka od nás ze školy a já jsem moc ráda, že ve mně evokovala potřebu se o tohle "poselství" podělit, jelikož je veledůležité. 

Nebudu konkrétní, ovšem abyste chápali. Můj spolužák neměl vytisknuté materiály ani je neměl na notebooku. Načež se zvýšeným hlasem dozvěděl, že je hloupý, že vždycky byl nejhorší ze třídy a údajně paní profesorka třídní o něm říkala, že je nejhorší i v němčině. Když se kamarád ohradil s tím, že on se ale učí francouzštinu, dostalo se mu odpovědi, že se asi jednalo o angličtinu. Nechci mluvit o dalších záležitostech, věřte, že bez reakce to nezůstalo a rozhodně nezůstane, ale jde o princip. 
Nesmí nás nikdo takhle ponížit. Myslím tím, ano, řvát může, ale nesmí nás nic takového vnitřně zlomit. Buď se dá říct, že si to zkrátka příště nemá zapomenout, ale říct před celou třídou, že je blbý a nejhorší + do toho zatahovat něco, co údajně řekla naše třídní?! (PS. s třídní jsem poté mluvila, potkala jsem se s ní a pár dalšími spolužačkami na chodbě a já cítila potřebu se zeptat, případně dát na vědomí, jak se o ní mluví... samozřejmě nic takového neříkala a není to první případ). 

Když si někdo takhle snaží vykompenzovat vlastní chudobu života, čímž nemyslím absolutně materialistické hledisko. Ale to, že je někdo zkrátka nespokojený a když vidí, že mi mámě před sebou tolik možností, akorát to toho člověka naštve. Cokoliv nám kdokoliv řekne, nemá s námi nic společného, všechno pramení z vlastní nespokojenosti. Každý jedná, jak se cítí, z toho je potřeba vycházet. 

Ráda bych tedy tímto stručným článekem řekla, abyste si nebrali nic osobně, protože každý, kdo se takhle chová na to jendou doplatí. A vy máte tu možnost se (v tomto případě za dva měsíce) s tím člověkem nadobro rozloučit, ale on sám se sebou musí být pořád, což je hodno politování. 

Share:

4 komentáře:

  1. Tohle chování od učitele bohužel znám osobně. Je to děsné...

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní23/2/17

    Hezký článek, souhlasím. Já osobně zastávám názor, že do učitelství (především na prvním stupni základních škol, ale pro vyšší stupně to platí také) by se měli pouštět pouze lidé, které skutečně baví učení, kteří své nadšení ze vzdělání dokáží předat na své žáky a ti si mohli do druhého stupně odnést to nejdůležitější, co jim první stupeň může nabídnout, radost ze vzdělání a zlepšování se, která nejde zviklat ani tím nejprotivnějším kantorem. Mnoho dětí si ovšem odnese akorát tak otrávenost a lhostejnost. Toto bohužel není možné, protože se tam platí málo, a i když určitě existuje mnoho vhodných lidí, odradí je právě nízký plat.
    V Irsku (nejsem si jist tou zemí, ale na tom tolik nezáleží) před několika desítkami let ze rozhodli investovat veliké množství financí do vzdělání, a za několik desítek let se jim to začalo vyplácet, protože univerzity začali opouštět nadšení odborníci, díky kterým byla ekonomika daného státu jako vystřelená prakem. Toto rozhodnutí je ale velice obtížné pro vládu, protože výsledky se skutečně dostaví až dávno po tom, co daná vláda skončí.

    OdpovědětVymazat
  3. Pekný článok :)
    http://bonesincouture.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  4. A nesmieš zabudnúť na večné škatuľkovania žiakov...Zaškatuľkovala si ma ako trojkárku a je jedno ako sa snažím, aké mám známky...ona by mi najradšej tú trojku dala, lebo 'ja nie som dvojkárka'. (Nad týmto som sa neskutočne rozčúlila na konci roka, kedy mi zo samých dvojok(6), jednej trojky, dvoch 1 povedala, že síce mám známky na 2 ale ona mi dá na konci roka 3, lebo 'nie som dvojkárka z daného predmetu'.)
    Nakoniec som si vyhádala 2, ale teraz mi aj prvý polrok aj druhý robí všeličo, len aby som známky na 2 nemala. (Horšie známky z odpovede mi dáva a tak ) :) Proste...nepomôžeš si :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář, strašně si jich vážím a dělají mi ohromnou radost!:)