pátek 26. května 2017

Nervy, stres, frustrace

Během mého období mlčení (aneb maturita jako full-time job) jsem nejednou přemýšlela o tom, jak Knihomolno změnit. Sama Knihomolka se totiž změnila, a proto chci i tento blog pojmout jinak. Stejné zůstane to, že obsah bude převážně knižní, zároveň se ale chci zaměřit  na v dnešní době by se dalo říct tabuizovaná témata. 

Nevím, kdo určuje současné trendy. Ale negativita je brána jako iluze. Všichni si hrajeme na sluníčkové životy a jakýkoliv projev slabosti nebo negativity se trestá. Já bych ale chtěla mluvit o něčem, čím si každý někdy prošel nebo projde. Důvod? Aby bylo vidět, že člověk na nic není sám. Všichni prožíváme podobné emoce, ale je nám trapné je před ostatními přiznat. Někdy je naopak slovo "depka" používáno jako něco normálního, všedního, o tom já nemluvím. Já mluvím o tom opravdovém prožitku, protože když máte skutečnou frustraci nebo náběh na deprese, nemluvíte se o tom. 

Mým posledním zážitkem je maturita. Prosím, než dáte oči v sloup, uvědomuji si, že například oproti vysoké škole nebo jiným důležitým životním zkouškám je maturita taková neškodná mrška, jednohubka, příjemné polechtání. Ale já do té doby větší zkoušku neměla a tím, že co se týče studia jsem perfekcionistka, tak se z toho stále vzpamatovávám. Poslední zkoušku jsem dělala přesně před týdnem, ale stále nedokážu spát více než 3 hodiny, i když bych mohla. Stále mi neuvěřitelně padají vlasy (to začalo asi dva měsíce před maturitou). Stále mám takové stavy úzkosti, kdy jen pomyslím třeba na blížící se přijímačky, rozbrečím se a trvá mi, než dokážu přestat. Stále nemám radost z jídla a jen bavit se o něm mě otravuje. Stále nemám náladu se nějak scházet s lidmi, když to není práce nebo něco nutného. Stále se nedokážu upřímně smát.

Navíc vím, že to je zbytečné. Co se týče VŠ, mám jistý plán A, přestože plán B by byl možná ještě lepší, a není důvod takhle se stresovat. Ale pro mě přijímačky představují výzvu, první v mém životě, kdy opravdu nemám na to dosáhnout na vítězství, ale to je v pořádku. Pokud to máte podobně, není důvod se odsuzovat za neúspěch, nějaké přijímačky neurčují kvalitu člověka. Ano, vzdělání je nepochybně důležité, ale počkat někde rok a pak to zkusit znovu je řešení, popřípadně možná zjistíme, že na jiné škole než na té, kterou jsme si vysnili, nám je ještě lépe. To nevadí. 

Všechno tohle si dobře logicky uvědomuji, ovšem stejně cítím, že ve mně je ten strach. Ani ne tak z toho, že by na mě někdo koukal jako na hloupou, nebo abych se styděla před ostatními, ale proto abych nezklamala sama sebe. Nemám velké sebevědomí, ale zatím jsem pokaždé, když jsem před sebou měla něco důležitého, uspěla. Dala jsem do toho vše a ono to vyšlo, ať už mistrovství světa, vlastně i ta maturita nebo cokoliv jiného. Ale zde to nestačí a stačit nebude. Proto si ani teď nedokážu užít "oslav" a začátek nové životní kapitoly. Protože já jsem teď jako na území nikoho, což je opravdu frustrující. Ale vím, že můj obor je o celoživotním vzdělávání a škola nehraje tu nejpodstatnější roli, mělo by to být uklidňující  a měla bych se těšit na ten životní styl, který mě čeká, ať budu studovat kdekoliv. Máte to podobně a přesto jste zmatení? To nevadí. Všechno je tak pomíjivé, že za chvilku je po všem a já se snad začnu konečně skutečně dávat dohromady.
Podepisování protokolu a převzetí maturitního vysvědčení. Tím to neskončilo
Poselství tohoto článku je, že není slabost přiznat své nervy, stres a frustraci. Nemá smysl dělat borce a snažit se neustále působit jako nezlomná skála, když to tak není. Moc dobře znám to, když se člověk celý den snaží působit klidně a zkrátka silně, ale pak přijde domů. Na místo, kde si nikdy na nic nehraje a kde sám v pokoji a brečí nad naprosto zbytečným stresem, ale někdy si člověk holt nemůže pomoci. Pak jde spát, do rána polštář uschne a jede se od nuly. Ať prožíváte jakékoliv hrozné období, nejste na to sami! Pokud byste si o čemkoliv se mnou chtěli promluvit a sdílet svoje pocity, můžete sem do komentářů nebo mě neváhejte kontaktovat na mém Facebooku či na knihomolkanell@gamil.com. 



Share:
Read More

středa 24. května 2017

, , ,

Recenze: Malé černé a devět žen (Jane L. Rosen)

Natalie je prodavačkou v obchodním domě Bloomingdale‘s a hlavu má plnou svého bývalého přítele, právníka, který se po rozchodu zasnoubil s jinou. Felicia dvacet let vskrytu miluje svého šéfa, jenž před časem ovdověl a neví si se svou samotou rady.
Těmto a dalším ženám – například mladé modelce, která čerstvě přijela z farmářské Georgie, hollywoodské divě, která se snaží prosadit na Broadwayi, nebo třeba veleúspěšné absolventce prestižní vysoké, která nemůže najít práci, a tak si na sociálních sítích vytváří báječný život podle svých představ – se jako mávnutím kouzelného proutku začne proměňovat život díky jedněm šatům sezóny, dokonalým malým černým, kterých se každý touží dotknout…

ÚDAJE
Autorka: Jane L. Rosen 
Překladatelka: Kateřina Harrison Lipenská
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224
Vazba: vázaná s přebalem

Známý módní návrhář Morris Siegel se rozhodne svoji hvězdnou kariéru uzavřít posledním kouskem. Vytvoří elegantní černé šaty, které zamíchají se životy 9 žen. Každá je jiná, jejich cesty k "malým černým" se liší a právě tento kousek v šatníku je vlastně to jediné, co je spojuje. 

Každá kapitola je psána jiným vypravěčem, díky čemuž se nelze nudit. Navíc je fascinující sledovat, jak mohou hrát jedny šaty důležitou roli. Ať už se jednalo začínající modelku nebo devětatřicetiletou ženu, jež si založila detektivní kancelář, aby odhalovala nevěrné muže, díky malým černým se cítily výjimečně. Všechny.

Kniha je velice svěží, vtipná a především milá. Současně ve mně vzbudila touho také jet do New Yorku a najít své malé černé. Šaty, ve kterých si připadáte krásně, kdo by nechtěl? Právě i prostředí Big Applu dodalo knize ten správný šmrnc. 
Musím přiznat, že poslední dobou jsem mnohokrát přemýšlela o symbolech krásy a o tom, jak je to chápáno okolím. Přijde mi, že někdy se snažíme jen kvůli ostatním "aby se neřeklo". Ale skutečně důležité přeci je, aby se každá z nás cítila skvěle. V tomto mi kniha udělala velkou radost, protože ať měla kterákoliv z vypravěček těžké období, dokonalé šaty jí pomohly, byť si to neuvědomovala. Měla zkrátka na sobě módní hit a cítila se silnější a atraktivní sama o sobě. 

V průběhu kapitol ale bylo také skvělé pozorovat, jak šaty vnímají muži. Stejně tak pro ně totiž představovaly něco nového, kouzelného. Malé černé vzbuzovaly nejen obdiv, ale dokázaly mnohým z nich otevřít oči. Uvědomili si totiž, jak krásnou ženu ve svém životě mají. 

Ráda bych také ocenila obálku, protože opravdu elegantní a přestože to běžně nedělám, během čtení jsem nesundavala přebal a v podstatě jsem ji brala jako módní doplněk.

Máte své malé černé?

Mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora, které mi knihu poskytlo.  Knihu si můžete zakoupit zde.
Share:
Read More

čtvrtek 20. dubna 2017

úterý 28. března 2017

,

Vlastní knihy 2 (staronové knihy) + aktuality

Krásné úterý, moji milí,
pravděpodobně jste pochybovali o mojí fyzické existenci, ale bez obav! Stále žiju. 

Nemá cenu se tu vymlouvat, proč nebyly žádné příspěvky, zkrátka mě za chvilku čeká maturita a přijímačky jsou pro mě prioritou. Víkendy trávím v práci, a tak je pak těžké nechat mluvit Knihomolku. Opravdu mi to ale chybí a minimálně sem na blog přispívat budu, mám v plánu v nejbližší době i nějaká videa, ale uvidíme. Doufám, že jste nade mnou ještě nezanevřeli. 
Nedávno jsem v jedné učebně zahlédla krabice plné knih s nápisem "K ROZEBRÁNÍ". Je jasné, co to pro mě znamenalo. Nečekejte žádné novinky, všechno to jsou klasiky, které mě ale zaujaly, nebo jsem alespoň byla zvídavá po autorově stylu, k jednotlivým knihám se vyjádřím raději až po jejich přečtení, předpokládám, že vám tito knižní velikáni nebudou neznámí, a tak netřeba pány představovat. 

Jaroslav Vrchlický - Selské balady

Walter Scott - Talisman
Honore de Balzac - Venkované

Dílo Jiřího Walkera

Macchiavelli - Stíny v podpalubí + Na vršcích za svítání

Jan Neruda - Žerty hravé i dravé 

Maturita z literatury pro mě ale znamená daleko více než jen drcení se otázek, skutečně mě to baví a přestože toho je šíleně moc, je to moje nejoblíbenější studium za celých 8 let. Dál budu maturovat ze ZSV, což mi naopak přijde jako jeden z nejlehčích předmětů, sice mně osobně není úplně vlastní filozofie, ale jinak v tom vidím samé užitečné věci, které snad využiji i u přijímaček. Jinak se učím ještě navíc na maturitu z dějepisu, tedy chodím na maturitní seminář, píšu testy apod., ovšem faktickou zkoušku dělat nebudu, jen potřebuji mít ty znalosti kvůli přehledu. Proč si nenaložit že. 

Nechci tady fňukat, naopak jsem docela namotivovaná a snažím se do toho dát maximum a především věřím, že se někam dostanu a budu si moci léto užít jen zahrabaná v těch stovkách nepřečtených knih, které mám doma. 

Věřím, že se máte krásně, hodně čtete a i pokud máte nějaké zkoušky nebo těžší období, že si každý den užíváte naplno! 
Share:
Read More

pátek 10. března 2017

, , , ,

Recenze: Einstein & Einstein (Marie Benedictová)

V roce 1896 přišla Mileva Marićová zvaná Mitza do Curychu. Jednadvacetiletá dívka z malého srbského městečka se zapsala ke studiu fyziky na prestižní Polytechnice v době, kdy vzdělávání žen bylo ještě naprostou výjimkou. Dívky se měly učit vést domácnost a nepronikat do hájemství mužů. A tak nebylo divu, že se Mitza na každém kroku setkávala s opovržením, ponižováním a nepřátelstvím. Všichni ale takoví nebyli. Jednoho ze spolužáků zaujala natolik, že se jí začal dokonce i dvořit. Jmenoval se Albert Einstein a nakonec ji přesvědčil, aby se stala jeho ženou.
Tohle ale víme už z oficiálních životopisů. Dočteme se tam, že byla Einsteinovi oddanou ženou a příkladnou matkou tří dětí. Jakou roli sehrála Mitza v Einsteinově průkopnické práci, včetně slavné teorie relativity? Byla to snad dokonce ona, kdo položil matematický základ objevu? Celý vědecký svět už bezmála století vede na toto téma vášnivé debaty. Přímé důkazy neexistují, ale určitou indicií zůstává, že Einstein své první ženě věnoval celou finanční odměnu po převzetí Nobelovy ceny.
ÚDAJE: 
Autorka: Maria Benedictová
Překlad: Filip Klausner
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
Vazba: vázaná s přebalem 

Každý znás ví, kdo byl Albert Einstein. Pokud si nic z fyziky nepamatujete, myslím, že vzoreček teorie relativity vyhrkne každý, aniž by věděl, co třeba jednotlivá písmenka představují, ale to je jiná kapitola. Co ale víte o jeho manželce? V tomto případě se jedná o osobu veřejnosti naprosto neznámou, přitom právě ona Albertovi pomáhala s úkoly na univerzitě, podporovala ho a podle všeho byla ve fyzice dokonce dál než on. 

Na počátku 19. století s Srbsku v podstatě nepřipouštělo, aby mladá dívka tolik prahla po vzdělání, protože její místo bylo v domácnosti. Její matka navíc pochybovala o tom, že by si někdy mohla najít manžela, protože kulhala kvůli nemocné noze. Přiopravovala ji tedy od dětství na to, že bude vždy bydlet s rodiči a pomáhat jim. Mitzin otec ji ale podporoval v touze po informacích. Když jí bylo sedm, dělali společné pokusy, aby ověřili Newtonovy zákony a viděl, jak je talentovaná. Věděl, že v Srbsku ji dostatečné vzdělání nebude umožněno, a tak jí zařídil nástup na univerzitu v Curychu, kde se poprvé uviděla s jistým panem Einsteinem. 
Abych řekla pravdu, romance v této knize je jednoznačně ta nejkrásnější, jakou jsem kdy četla. Jednak proto, že je to podle skutečné události, a také proto, jak opravdová jejich láska byla. Prošli si společným dnem, a celkově jejich společná cesta vůbec nebyla snadná. 

Knihu doporučuji vším, co mám, protože o tak významné ženě by se vědět mělo. Jednalo se o opravdu geniální ženu, která bohužel skončila jen jako stín svého muže. Opravdu si ji přečtěte, je velice užitečná, má rychlý spár a ani chvilku se nepřestanete nudit. Zároveň se nebudete stačit divit, jak je možné, že se na tuto osobu mohlo zapomenout. 

Mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku. Na knihu se můžete podívat zde
Share:
Read More

čtvrtek 2. března 2017

, , ,

Připravovaná kniha pohádek od Richarda Skolka

Je jasné, že jako devatenáctiletá se neubráním tomu na pohádky nedívat s trochou hlubšího poznání a hledání metafor. Když jsem u trop a figur, moje maturitní deformace se podepsala, jelikož jsou pohádky psány formou poezie, jedná se pro mě zároveň o úžasný materiál na procvičování aliterací, apostrof, epizeuxisů a mnoho dalšího, ale o tom tato recenze není, to jsem zmínila jen jako zajímavost.
Kniha bude mít i krásné ilustrace
Když jsem byla malá, četla mi maminka pohádky, ovšem podle toho, co si pamatuji, opravdu málokdy formou poezie. V žádném případě jí to nechci vyčítat, ale myslím si, že by se poezie měla do života dětí zařazovat stejnou měrou a se stejnou důležitostí jako próza. Pohádky formou básniček mi přijdou velice hravé, zajímavé a sice možná vyžadují více pozornosti, rozhodně jsou ale kreativnější.

Nejvíce se mi líbila pohádka Zeb a Ebra. Jedná se o dvě mláďata, která se narodila v Africe, pochopitelně, ale něco je zde jinak.

„že chlapec Zeb je jako noc

 a Ebra že je bílá

že on nedostal nic než čerň
a z ní se všechna smyla“


 Právě kvůli tomu, že mláďata nezapadala mezi klasické zebry, musela království opustit. Ovšem na svém putování bez cíle pomohou starému stromu, když svými kopýtky ryjí zem a zabrání tak jeho vyschnutí. Dále pomohou i žirafátkům a pštrosovi. Opravdu se mi líbily následující sloky. Jsou z části, kdy se Zeb a Ebra dostali k chameleonovi, který by jim od jejich barevné rozdílnosti od ostatních zeber mohl pomoci. 

                                                   „já smíchat barvy mohl bych
                                                         a nakreslit vám pruhy
                                                       pak snáze byste zapadli
                                                         mezi své zebří druhy

                                                       vy se však od nich lišíte
                                                         to kouzla nezakryjí
                                                   žirafa, pštros i starý strom
                                                      díky vám šťastně žijí

                                                  vy pomohli jstě vždy a všem
                                                      proč toužíte být jiní?
                                                    putujte raděj po světě
                                                        konejte dobrodiní

                                                   je kolem ještě mnoho těch
                                                     kdo trpí, kdo se souží
                                                    to malé hloupé království 
                                                    si vás dva nezaslouží..."

Samozřejmě, že pohádky by měly nést i jistý výchovný nebo poučný charakter, ovšem moc jsem ocenila námět této pohádky - obzvlášť v dnešní rasistické a xenofobní společnosti. Vždyť „podle srsti nepozná se barva tvojí duše". Opravdu mě čtení pohladilo po duši, texty jsou rozhodně snadno pochopitelné i pro děti, ovšem jak jsem psala už v úvodu, vidím v tom víc a myšlenku velice podporuji. 

Ještě jednou děkuji Richardu Skolkovi, že jsem měla možnost nahlédnout do připravených pohádek. 

Share:
Read More

čtvrtek 23. února 2017

Neberte si nic osobně

Dnešní článek zapříčinila jedna profesorka od nás ze školy a já jsem moc ráda, že ve mně evokovala potřebu se o tohle "poselství" podělit, jelikož je veledůležité. 

Nebudu konkrétní, ovšem abyste chápali. Můj spolužák neměl vytisknuté materiály ani je neměl na notebooku. Načež se zvýšeným hlasem dozvěděl, že je hloupý, že vždycky byl nejhorší ze třídy a údajně paní profesorka třídní o něm říkala, že je nejhorší i v němčině. Když se kamarád ohradil s tím, že on se ale učí francouzštinu, dostalo se mu odpovědi, že se asi jednalo o angličtinu. Nechci mluvit o dalších záležitostech, věřte, že bez reakce to nezůstalo a rozhodně nezůstane, ale jde o princip. 
Nesmí nás nikdo takhle ponížit. Myslím tím, ano, řvát může, ale nesmí nás nic takového vnitřně zlomit. Buď se dá říct, že si to zkrátka příště nemá zapomenout, ale říct před celou třídou, že je blbý a nejhorší + do toho zatahovat něco, co údajně řekla naše třídní?! (PS. s třídní jsem poté mluvila, potkala jsem se s ní a pár dalšími spolužačkami na chodbě a já cítila potřebu se zeptat, případně dát na vědomí, jak se o ní mluví... samozřejmě nic takového neříkala a není to první případ). 

Když si někdo takhle snaží vykompenzovat vlastní chudobu života, čímž nemyslím absolutně materialistické hledisko. Ale to, že je někdo zkrátka nespokojený a když vidí, že mi mámě před sebou tolik možností, akorát to toho člověka naštve. Cokoliv nám kdokoliv řekne, nemá s námi nic společného, všechno pramení z vlastní nespokojenosti. Každý jedná, jak se cítí, z toho je potřeba vycházet. 

Ráda bych tedy tímto stručným článekem řekla, abyste si nebrali nic osobně, protože každý, kdo se takhle chová na to jendou doplatí. A vy máte tu možnost se (v tomto případě za dva měsíce) s tím člověkem nadobro rozloučit, ale on sám se sebou musí být pořád, což je hodno politování. 

Share:
Read More

středa 15. února 2017

Krize ve čtení, psaní... Krize všude

Paradoxem je, jak dlouho jsem váhala o sepsání tohoto článku. Píšu to pzrvní, tentokrát zkrátka potřebuji ze sebe dostat několik věcí ven, něco vysvětlit atd. 

Myslím, že každý z nás zná časovou tíseň, jsem v maturitním ročníku, do toho pracuji a volný čas trávím na přípravných kurzech. Nechci se tu ospravedlňovat, že jsem neměla čas na blog, nemá to smysl, navíc víte, že pro mě Knihomolno znamená vlastní svět, ve kterém se cítím skvěle a jak mě to baví. Moje odmlka tentokrát ale nebyla jen z časových důvodů, já měla krizi všude. Když myslím všude, tak všude. 

Přestala jsem si psát své každodenní zápisy, dokonce jsem vynechávala i pravidelné zapisování věcí, za které jsem vdečná nebo které mi za ten den udělaly radost. Nečetla jsem, asi 14 dní jsem nesáhla na jedinou knihu, přestože do léta musím stihnout asi 4758 knih (jen hrubý odhad). Měla jsem ponorku s učením, nic mi nedávalo smysl, vše trvalo extrémně dlouho a naprosto jsem ztratila jakoukoliv chuť. 

Dokonce jsem ani dvakrát denně nemeditovala, opravdu jsem se potácela dny jako tělo bez duše a neměla ani špetku energie. To, že nespím déle jak 3 hodiny sice platí pořád, ale jak vidíte, jisté barikády prolamuji. Ještě dnes se pustím do recenzního výtisku, na který se velice těším, hlavně mám zase neskutečnou chuť číst a za to jsem ráda. 

Nedokážu vysvětlit, co přesně mi od toho pomohlo, možná je to i tím krásným počasím v posledních dnech, nebo poznáním nových lidí a nové dávky elánu? Možná jsem byla spíš jako ekonomika. Zkrátka jsem potřebovala úplné dno, abych se měla od čeho odrazit. Děly se a stále se dějí ještě doprovodné "parády" mého stresu, únavy a především neustálého bičování se k výkonům, které snad an nejsou v lidských silách. Problém vypadávání vlasů, oteklých víček a šílených kruhů pod očima, neschopnost se soustředit, zimnice a tak dále. Určitě to někdo z vás zná. 

Zároveň jsem nedokázala pořádně komunikovat s lidmi, chtěla jsem být sama a nemluvit, neposlouchat nikoho mluvit nic. Jak jsem již několikrát zmínila, skutečně to nebylo příjemné a doufám, že podobný stav jen tak mít nebudu. Mohu ale slíbit, že mám vážně novou motivaci, energii a celkově si připadám vyrovnaná jako dřív. Zkrátka se mi toho na hlavu sesypalo tolik a já se hroutila z blížících se doposud největších životních zkoušek, že jsem to nezvládla. Věřím ale, že teď už to zvládnu a vaše Knihomolka Nell bude v pořádku zpět. Příští čtvrtek bude video Knihomolka odpovídá, máte tedy do té doby možnost mi položit jakýkoliv dotaz, pokud by vás cokoliv zajímalo :) 

Share:
Read More

úterý 31. ledna 2017

Jak jsem prošla kurzem tvůrčího psaní

O mé spolupráci s Richardem Skolkem jste mohli číst v recenzi na Moudré z nebe. Za spolupráci  jsem byla moc vděčná, jelikož Richard má na svém kontě šest vydaných knih a ve svém oboru se nepochybně vyzná. Proto jsem byla nadšená, když mi nabídl dálkový kurz tvůrčího psaní, který je určen pro kratší, tedy blogové, příspěvky. Vzhledem k tomu, že se psaním chci živit, jsem možnosti okamžitě využila. 

Celkově jsme společně pracovali na dvou článcích. Jeden byl publikován již dříve, jeho finální podobu si můžete přečíst ZDE. Potěšilo mě, když mi Richard napsal, že je článek stylisticky "čistý" a srozumitelný, ovšem stejně tam bylo velké množství nedostatků. Občas jsem se sama překvapila, co jsem to tam psala za bludy. Mým největším problémem jsou překlepy a nešťastné formulace. 

Další příspěvek, jemuž byla věnována pozornost, byl komentář, který ještě na blogu nenajdete. I tady jsem byla pochválena, ale i zde se našly nějaké mouchy. 

V kurzu se ale nejednalo jen o vylepšování článků. Znáte ten pocit, kdy vám nějaká věta nebo například novinový titulek nesedí, ale nedokážete přesně pojmenovat proč? Jedná se o snadno pochopitelnou a aplikovatelnou záležitost, na kterou si ale mnozí novináři, publicisté a my všichni pisálci ne vždy dáváme pozor a naše sdělení potom špatně vyzní. Jakožto (doufejme) budoucí novinářka jsem tuto část shledala velice užitečnou a od té doby si daleko pozorněji všímám nesmyslných titulků. 

Celkově jsem s kurzem byla spokojená a to i díky skvělé komunikaci. Richard odepisoval na emaily prakticky okamžitě a především si cením shovívavosti, kterou mi vyjádřil, protože jsem měla zdravotní problémy a tak jsem zpočátku nemohla pořádně komunikovat. Na jeho výtkách je vidět dlouholetá praxe a já jsem si z kurzu dost poznatků odnesla. Uvědomila jsem si nejasnosti, problematické pasáže a slabiny, které se v článcích objevily. Vím, na co se mám zaměřit a snad to i vy, moji milí čtenáři, také časem na budoucích článcích poznáte.

Navíc je velice pohodlné, že kurz lze podstoupit z pohodlí domova, kdykoliv se vám to bude hodit. Nemusíte navštěvovat žádnou třídu nebo lekci a i forma Richardových připomínek stylem komentářů přímo do vašeho dokumentu s článkem mi přišla skvělá. 

Rozhodně doporučuji se kurzu zúčastnit, oproti jiným není drahý a opravdu vám i něco dá. Pro více informací klikněte ZDE.
Share:
Read More

pátek 27. ledna 2017

, ,

Vlastní knihy 1

Krásné páteční odpoledne,
pokud můj blog pravidelně sledujite, o rubriku Nevlastní knihy jste již určitě postřehli. Jedná se o knihy, které jsem objevila v knihovne a na jistou dobu jim poskytla zázemí. Naopak vlastní knihy budou nové přírustky, které budu mít v osobním vlastnictví, jak logické.
V balíčku byly i tři martinusácké záložky s receptem na zadní straně, možná se někdy inspiruji. :)
Záložky
Všechny knihy mi budou pomáhat při přípravě na přijímací zkoušky, které mě na jaře budou čekat. I přesto z nich mám  opravdu radost a co nevidět se do nich pustím. Věřím, že mě dostatečně uvedou do dějin médií a spousty pojmů, které tento obor doprovázejí.
Podle knih je asi jasné, že se budu snažit dostat na žurnalistiku. Několik z vás se mě na to ptalo, ale nebojte, hodlám brzy natočit Knihomolka odpovídá 2, kde všechny tyto dotazy shrnu. Pokud by vás napadl jakýkoliv dotaz z jakéhokoliv odvětví, neváhejte napsat komentář, otázku na Ask nebo mě kontaktovat na Facebooku.

Doufám, že se máte a krásně a hodně čtete ♥
Share:
Read More

úterý 24. ledna 2017

Nová facebooková stránka!!!

Krásný den,
dnes přicházím pouze s rychlou aktualitou a tou je nová facebooková stránka Knihomolna. Bude lepší pravidelné přispívání takto na stránce a slibuji, že to bude opravdu často. Teď jsem měla řadu i zdravotních problémů, ale mám spoustu plánů a snad je už koncem týdne začnu realizovat a bude se vám vše líbit.

Za každý like na nové stránce budu moc vděčná, neuvěřitelně si cením vaší podpory!:))

Share:
Read More

středa 11. ledna 2017

, , , ,

Recenze audioknihy: Zabij mě znovu (Rachel Abottová)

Když Maggie Taylorová přijme v Manchesteru nové zaměstnání, je přesvědčená, že z pohledu její rodiny jde o krok správným směrem. Děti si zvyknou záhy, ovšem manžel Duncan už tak nadšený není. Nic ale nemůže Maggie připravit na šok, který zažije, když jednou večer přijde z práce domů a zjistí, že Duncan zmizel a jejich malé ratolesti nechal samotné. Nemůže se mu dovolat a vůbec netuší, kam mohl manžel odejít a proč. A pak zjistí, že není jediná, kdo po něm pátrá. Když dojde k brutální vraždě ženy, která se Maggie nesmírně podobá, a vyšetřování převezme inspektor kriminálky Tom Douglas, uvědomí si Maggie, jak málo toho ví o Duncanově minulosti. Je tím, koho miluje? A před kým chtěl utéct? Na rozhodování, zda mu důvěřovat, nebo ho zradit, nemá mnoho času. Jedno už totiž Maggie pochopila – brzo zemře další žena a možná to bude ona sama.
Zdroj: fan-tom.cz
ÚDAJE:
Název: Zabij mě znovu (Kill Me Again)
Autorka: Rachel Abottová
Čte: Simona Postlerová
Přeložil: Milan Lžička
Délka: 11h 50 min

Kniha Zabij mě znovu ve mně od začátku budovala napětí. Opravdu dlouho se mi nestalo, abych byla do děje vtažena od první kapitoly. Během první třetiny poslechu jsem měla několik tipů, jak se bude děj vyvíjet, ale postupem poslechu jsem jen valila oči. Dalo by se říct, že jsem poslední tři hodiny audioknihy nedýchala (ano, čekám, kdy mi zavolají z Guinessovky za rekordní výkon). 

Velice důležité je zopakovat, že jsem poslouchala audioknihu. Celé detektivce totiž Simona Postlerová dala úplně jiný rozměr. Simona, pro mnohé možná Lorelai Gilmore, je opravdu skvostná dabérka (samozřejmě i herečka, ovšem to sem teď nepatří), její práce s hlasem, intonace, důraz... to vše povzneslo Zabij mě znovu na ještě děsivější a napínavější úroveň. Když si nějakou knihu čtete, i tak to může působit děsivě, ovšem když posloucháte dokonale artikulovaný přednes s nádechem tajemna, zážitek se změní v něco silnějšího. 

Na knize se mi líbila  především ta nejistota. Dalo by se říct, že postupem času nevíte, kdo je dobrý a kdo špatný, jediné, kde jste si pevní v kramlfecích, je fakt, že se nešetří psychopaty. Hlavní hrdinka Maggie jednala mnohdy pro mě trošku nepochopitelně, ale právě zvláštní myšlenkové pochody nejen této hrdinky byly na knize zajímavé. 

Střídá se více dějových linií, takže napětí je opravdu zesíleno na maximum. Styl je svižný, jasný a mnohdy až chladně drsný. Nestačíte se divit, jak může jen pár slov úplně proměnit vaše očekávání. Každá kapitola končí tak, že pokud si okamžitě neposlechnete další, stejně nad tím budete přemýšlet, až to nakonec uděláte. Vážně se jedná o příběh, ke kterému se ještě budu vracet, protože promyšlenost je dokonalá, navíc si při dalších posleších všimnu více detailů. 

Milovníkům napínavých detektivních a hlavně překvapivých a strhujících příběhů doporučuji vším, co mám. Obzvlášť v podání Simony Postlerové, protože tím na vás atmosféra dýchne daleko palčivěji. Jak jsem říkala ve videu, při poslechu se mi stalo, že se mě spolucestující zeptala, zda jsem v pořádku, protože jsem se pravděpodobně tvářila velice vykuleně.

Ještě jednou děkuji Audiotéce za poskytnutí recenzní audioknihy. Poslech byl pro mě opravdu skvělým zážitkem :) Zabij mě znovu můžete najít ZDE.
Share:
Read More

pátek 6. ledna 2017

pondělí 2. ledna 2017

Nový rok, starý vzhled - lednové knihomolské aktuality

Krásný den vám všem, 
ráda bych na úvod začala vysvětlením vlastní schizofrenie a nenormálnosti. 

Pokud jste četli můj článek "Knihomolská předsevzetí na rok 2017", psala jsem tam o novém vzhledu a všem možném. Ten článek je smazaný, tak ho nemá cenu hledat. Chtěla jsem totiž novoroční změnu, především proto, že mám spoustu plánů a chtěla bych se blogu věnovat kvalitněji a jiným způsobem. Vytvořila jsem tedy nový ultra minimalistický vzhled, ovšem necítila jsem se, že to jsem skutečně já. Vlastně za rok 2016 jsem v tomto směru vyzkoušela mnoho změn, ale přijde mi, že vzhled, který vidíte teď je přesně takový jako já. Jemný, optimistický a chci, aby se zde čtenáři citíli hezky. 

Můj rok 2016 byl neočekáváaně zásadní. Dostala jsem příležitost si plnit sen v práci, začala praktikovat buddhismus a mám tetování. Bylo toho daleko víc, ale nebudu vás drtit zbytečnými detaily. Chtěla bych se ale pozastavit nad věcmi, které se změní na blogu. 
Tady už nápis přečíst půjde

Každoročně si dáváme ve snaze zlepšit naše životy předsevzetí, ovšem kvůli lenosti a prokrastinaci se s námi možná ta samá předsevzetí táhnou už několik let. Ale bez obav, milí čtenáři, já je opravdu dodržím. Jen to musím mít takhle zpečetěné černé na bílém. 

Hlavní změnou je, že jednou týdně chci psát články "na téma", tedy něco nového, představovala bych si to buď jako úvahu, fejeton, historku... uvidíme, co se stane. Každopádně to bude buď z aktuálního dění nebo z mého života. Kdyby vás něco ode mě zajímalo, neváhejte mě jakkoliv kontaktovat. To souvisí s dalším bodem - chtěla bych být více ve spojení s vámi. Rozhodně k tomu patří častěji, nebo minimálně pravidelně točit videa, což chci. Zároveň bych byla ráda, kdyby vás kdykoliv cokoli zajímalo, na něco se chtěli zeptat, neváhejte a napište mi komentář, na facebooku, email.. je mnoho možností. :)

Blog píši už dva roky a mám teď konečně opět plno nápadů a novou energii. Psaní je pro mě největší relaxace a uvolnění. Bude plno nových rubrik. Samozřejmě mám letos hodně povinností v rámci maturity a příprav na přijímací zkoušky, ale všechno jde, když se chce. 

Nebudu si asi dávat cíl, kolik knih chci přečíst, protože jen do léta jich potřebuji zhltnout asi milion. Doufám ale, že se všichni budeme mít krásně, budeme si užívat každodenní maličkosti a především se nenecháme ničím rozházet a budeme šťastní. 

Share:
Read More