čtvrtek 22. prosince 2016

,

Recenze: Moudré z nebe (Richard Skolek)

Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.

ÚDAJE: 
Název: Moudré z nebe
Autor: Richard Skolek
Nakladatelství: Backstage Books
Rok vydání: 2015
Počet stran: 97

Poslední dny a týdny jsem jako zasypaná učebnicemi, odbornou literaturou nebo četbou vyžadující maximální pozornost a hluboké přemýšlení. Ovšem nedávno jsem strávila odpoledne s touto milou jednohubkou, která mě na chvilku přenesla úplně jinam a já se mohla uvolnit. 

"Ptal jsem se totiž mamky, co teda ptoom je, když člověk umře, a vona říkala, že potom je někde jinde, a mně se dost líbí tady, já nikde jinde být nechci, takže jsem rád, že jsem ještě neumřel, a voni to mamce všichni doktoři říkali, prosimvás, narodil se vo dva a půl měsíce dřív, je takovej celej nevyvinutej, to nemá cenu, stejně vám umře, tak ho dejte do ústavu a pořiďte si jinýho, ale mamka asi nechtěla přibírat, tak holt vzala, co přišlo (...) "

Kniha je konstruována jako deník. Deník malého chlapce, jehož pohled na svět každému připomene doby, kdy byl sám zvídavý,bezprostřední a kvůli hlášce "tomu ještě nemůžeš rozumět" neustále odpálkováván. 

U mnoha příběhů jsem se nasmála. Celkově bych knihu hodnotila jako milou oddechovku, která mi opravdu zlepšila náladu. Je skvělé čas od času moci u něčeho "vypnout", nemuset v ničem hledat hlubší smysl a jen si užívat úsměvné historky. 
"Ptal jsem se taťky, přoč ženský nosí vložky, poněvadž je na to v televizi furt nějaká reklama a mně to vrtá hlavou, a von říkal, že to nosí holky, když jdou sportovat, že třeba hrajou tenis, a když se jim chce čůrat, tak se vyčůraj do tý vložky (...), každopádně se tím vyřešila ta záhada, jak vony ty tenistky v televizi vždycky vydrží celej ten hrozně dlouhej zápas bez toho, že by musely jít čůrat (...)"

Vzhledem k vypravěči je kniha psána hovorově, což by možná někomu mohlo vadit. Já osobně jsem si na to musela chvilku zvykat, ale po pár stránkách jsem už neměla problém. Zároveň jsou věty často souvětími složenými z velké spousty vět vedlejších, což ale má dodávat na autentičnosti vyprávění malého chlapce. 

Ještě jednou bych touto cestou chtěla poděkovat Richardu Skolkovi, který mě oslovil, a já měla možnost se takhle krásně odreagovat. Opravdu knihu doporučuji každému, kdo si chce dát od všeho pauzu a jen se opět na chvíli na svět podívat dětskýma očima. 

"Vlastně z toho vychází, že ty starý věci jsou nudný a ty novější jsou dobrý, teda kromě pohádek, protože tam jsou sice ty nejstarší dost zlý, ale ty úplně nový většinou taky nestojí za nic, nejhorší ze všeho jsou ty slovenský princezny, co ani neumí česky, mamka říká, že to takhle nemám říkat, že se to nedělá a kdesi cosi, no ale když vona je to pravda, když je to česká pohádka, tak tam má být česká princezna, to je prostě tak."
Share:
Read More

středa 7. prosince 2016

,

Jsem buddhistka?

Dlouho jsem zvažovala, zda bych toto téma měla na blogu rozebírat, ale myslím, že bych se vám tím mohla více přiblížit a ukázat, kdo vlastně jsem.

Vezmu to od začátku. Minulý rok jsem ve škole chodila na seminář religionistiky. Při rozdávání témat jsem okamžitě sáhla po buddhismu, a dokonce jsem na toto téma psala i ročníkovou práci. Už předtím jsem se o něj zajímala, ale neměla jsem dostatečnou motivaci k tomu, abych se učinila další krok. Na konci školního roku pro mě ovšem nastal zlom. Dost ošklivě jsem se rozešla s bývalým přítelem, měla jsem kupu zdravotních problémů, a z toho všeho jsem se následně složila i psychicky. Právě na onom semináři jsem se od jedné vrstevnice dozvěděla, že už nějakou dobu navštěvuje buddhistické centrum a buddhismus i praktikuje. Nasadila mi tehdy brouka do hlavy...

Můj organismus byl opravdu naprosto vyčerpaný. Když jsem byla s mamkou v Tatrách, nezvládala jsem vyčerpáním téměř ani procházku. Tak jsem si řekla, že začnu chodit do centra, abych se změnila a našla to štěstí v sobě, které je buddhistům vlastní. A mohu s čistým svědomím říct, že mi toto rozhodnutí změnilo život. Totálně.

Vše podstatné si můžete najít na internetu, ale přeci jen bych ráda shrnula podstatu, která mě na buddhismu baví, možná i vyvrátím některé mýty.

Na úvod bych ráda řekla, že buddhismus není náboženství, jak se mnoho lidí domnívá. Pokud by někdo trval na tom, že buddhismus je náboženstvím, je nutno ho oddělit od ostatních náboženství – v buddhismu jde o prožitek, ne o víru. Vydala jsem se po stezce, po níž lidé kráčí přes 2 500 let... a to mi přijde jako slušná reklama.

Opravdu tady nechci nikoho urazit nebo mu říkat, co je správné. To vůbec netvrdím. Jen se snažím vyjádřit, co pro mě buddhismus znamená a proč jsem se pro něj rozhodla.

Na přednášky a meditace chodím přes půl roku a opravdu mě to změnilo. Mám daleko větší radost z maličkostí, lépe zvládám stres a především jsem začala samu sebe vnímat jinak. Pořád jsem k sobě hodně kritická, ale mám se ráda. Mám se skutečně ráda, což jsem dlouhou dobu nemohla říct. Opravdu život vnímám jako dar, nestěžuji si na prkotiny, protože už jen to, že mám možnost cokoliv prožít, je vítězství. Jako bych cítila zpět trochu té dětské bezprostřednosti, kdy se radujete z přítomnosti, jelikož minulost změnit nelze a budoucnost není jistá.

Další věcí, kterou pozoruji, je menší averze vůči pár lidem. Ano, je to zlé, ale měla jsem zkrátka v životě několik lidí, se kterými jsem se musela vídat a kteří mi opravdu vadili. Pomalu cítím, že můj vztah k nim se začal měnit a alergii vystřídal soucit.

Nálepka "buddhistka", kterou jsem použila už do titulku, je čistě pro jasnost tématu. Neprezentuji se tak a rozhodně to nedělám kvůli označení, které samo o sobě nic neznamená. Dělá mi ale radost, když se mě lidé ptají, co dělám jinak, nebo proč jsem v pohodě v situacích, ve kterých jsem dříve v pohodě nebývala.

Je to běh na hodně, hodně, hodně dlouhou trať, ale chtěla jsem to tady ve zkratce zmínit, protože bych chtěla být na blogu více osobitá a upřímná a toto je moje neoddělitelná část. Životní styl, moje útočiště.


Pokud byste na mě měli nějaké otázky, moc ráda na cokoliv odpovím (komentáře, fb, email...), v případě zájmu ráda napíši další článek.

Share:
Read More