úterý 28. června 2016

, , ,

Recenze: Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat, milovat

Padesát pravdivých příběhů, padesát osudů, které změnila jediná kniha
Během deseti let od svého vydání se z knihy Elizabeth Gilbertové Jíst, meditovat, milovat stal fenomén dodávající milionům čtenářů naději a sílu, aby se i oni pustili do pátrání po tom nejlepším, co se v nich skrývá, a vykročili po cestách, na něž by se jinak nikdy nevydali.
Protagonisté padesáti autentických příběhů se v knize dělí o své životní osudy. Někdy veselé, jindy smutnější, ale vždy hluboce inspirující.
Najdeme zde vyprávění o tom, jak lze najít cestu k přijetí mateřské role, jak se vzpamatovat z rozvodu, jak se vydat za skutečnou láskou nebo se vyrovnat s matčinou smrtí. Nechybí ale ani příběhy zábavné, například o hledání dokonalé pizzy, nebo o tom, jak jít za splněním snů - třeba o herecké kariéře.
Kromě hezkých chvilek strávených nad osudy jiných klade tato kniha každému čtenáři otázku: K čemu tohle všechno dokáže inspirovat vás?


ÚDAJE:
Název: Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat, milovat (Eat, pray, love: Made Me Do It)
Autorka: Elizabeth Gilbertová
Překladatel: Lumír Mikulka
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání:2016
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná 

Snem každého autora bezesporu je vytvořit dílo, které jakýmkoliv způsobem pozitivně ovlivní jeho čtenáře. Ať už zlepšením nálady, hezky stráveným časem, nebo v případě knihy Jíst, meditovat, milovat - dát podnět ke změně sebe samého. Sama autorka sice nic takového zprvu neplánovala, o to víc byla ale překvapená, když jí chodily tisíce e-mailů a dopisů, kde jí lidé děkovali za její knihu, protože jim změnila život. 

 Jíst, meditovat, milovat má v sobě ohromnou moc. Motivaci. Jedná se o neobyčejný příběh na první pohled obyčejné ženy. Elizabeth se rozhodla ze strastí rozvodu a depresí uniknout jedním rokem cestování a nalezení nejen duchovní cesty, ale především najít cestu sama k sobě. 
Kniha Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat milovat obsahuje 50 příběhů lidí, kterým se po přečtení knihy Elizabeth Gilbertové opravdu zásadně změnil život. Jsou zde osudy týraných žen, žen, které jsou neplodné a kvůli tomu se s nimi třeba manžel rozvedl, dívek, které litovaly některých svých rozhodnutí, mužů, kteří svým ženám ubližovali nebo třeba i kněz, který v sobě objevil homosexualitu a našel sám sebe. 

Nelze říct, který příběh je nejpůsobivější, protože každý je originál a pod každým si lze představit skutečného člověka a jeho život. Musím přiznat, že tato kniha na mě zapůsobila možná více, než samotná Jíst, meditovat, milovat, protože přeci jen jsem mladá, ano, zažila jsem jeden nepříjemný rozchod, ale neměla jsem v životě vůbec takové trápení, abych aktivně hledala Boha. Jak jsem psala v recenzi, hodně mi dala, to rozhodně, miluji motivační literaturu a autorka mi byla velice sympatická. 

Ale tato kniha představuje, alespoň pro mě, něco neuvěřitelného. To, že vyjde kniha, která vypráví, jak lidem změnila život jiná kniha, je jedna z nejkrásnějších věcí a pro autorku zajisté obrovské zadostiučinění. Vždyť tohle je sen...
Navíc v knize je 50 vybraných příběhů, ale ve skutečnosti jich jsou stovky, snad i tisíce. Já jsem si touto knihou celou kapitolu Jíst, meditovat, milovat podtrhla a rozhodně ji budu doporučovat dál. 

Příběh Elizabeth je totiž natolik autentický, že se v něm každý svým způsobem může poznat, přestože se jedná o cestopis jedné americké pětatřicátnice. Myslím, že i Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat, milovat je natolik inspirativní, že může někoho pobídnout ke změně, ke které se třeba dlouho odhodlával. Jsem si jistá, že se k oběma knihám budu ještě několikrát vracet.

Já osobně mockrát děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí obou knih k recenzi. Vážně mě obě knihy zasáhly a tato obzvlášť. 
 
Share:
Read More

čtvrtek 23. června 2016

, , , , ,

Recenze: Jíst, meditovat, milovat (Elizabeth Gilbertová)

Hodně lidí není spokojeno se svým životem. Přestože má někdo všechny důvody ke štěstí, manžela, krásný dům a práci, stejně má deprese a cítí se ztracený ve vlastním životě. Mnozí s tím nic nedělají a jen den po dni přežívají s nadějí, že se situace sama zlepší. To nebyl případ Elizabeth Gilbertové. Elizabeth se rozhodla na rok vypadnout ze stereotypu dosavadního života a jet nejdříve do Itálie, poté do Indie a nakonec do Indonésie.   
Jíst-meditovat- milovat. To je vše, co potřebujeme k trvalému štěstí

ÚDAJE:
Autorka: Elizabeth Gilbertová
Překladatel: Zdík Dušek
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2016
Počet stran: 350
Vazba: brožovaná 

Kniha Jíst, meditovat, milovat vyšla v Americe už před deseti lety a krátce po vydání se stala fenoménem, který obletěl celý svět. Autorka si knihu po deseti letech opět přečetla a napsala předmluvu, kde se vrací k příběhu, který sama v knize prožila. Musím přiznat, že už předmluva na mě hodně zapůsobila, protože fakt, že někdo dokáže takovýmto způsobem ovlivnit tisíce žen, které jsou nespokojené nebo, jak autorka sama píše, jsou třeba i týrány.. To považuji za úctyhodné. Zároveň kniha nabírá úplně jiných rozměrů proto, že to je skutečný příběh. Skutečný příběh duchovní cesty, kdy se z trosky může stát šťastná žena.

 Bel far niente znamená krásné nicnedělání". Dokonce i na pozadí těžké dřiny představovalo bel far niente vážený italský ideál. Krásné nicnedělání je cílem veškeré činnosti, konečná meta, které si ostatní vysoce váží. Čím vybraněji a příjemněji dokážete nic nedělat, tím většího úspěchu jste v životě dosáhli.

Příběh roku života Elizabeth Gilbertové je neuvěřitelným cestopisným románem. I pokud si připadáte maximálně šťastní a nejste na motivační literaturu, kniha vám toho stejně může hodně dát. V každé zemi krásně vynikne daná kultura a dozvíte se věci, které jste podle mě netušili. Osobně se mi nejvíce líbila poslední část, kdy byla autorka na Bali. O tamějších lidech, systému i kultuře jsem nevěděla v podstatě nic. Ale po přečtení mám dokonce chuť se tam podívat. :)

To je přesně to, co kniha v člověku vzbudí - touhu nebát se neznámého. Zkrátka pokud jsem nespokojená, mám úzkosti a deprese, přestože třeba ani neznám přesný důvod.. nesmím to tak nechat být. Musím zkrátka ten zadek zvednout a něco udělat, protože jinak nikdy šťastná nebudu. 

Vím, že jsem mladá, abych v tomhle měla úplné jasno, ale člověk zkrátka některé věci cítí. Autorka popisovala, jak ji vadila očekávání od ostatních a to pořád a neustále. Bylo jí přes třicet a neměla děti, vzhledem k tomu, že všichni z rodiny je měli nebo alespoň chtěli, nechápali, že ona je více šťastná bez nich. Člověk nemusí zapadat do kolonek společnosti jen proto, že má jiné životní priority a svůj život si představuje jinak. 

Vysvětlím to takto: Kdysi jsem mívala skutečně skvělou fenku. Pocházela z útulku. Byla křížencem asi tak deseti různých plemen, ale zdálo se, že od všech zdědila jen to nejlepší. Byla hnědá. Když se mě lidé ptali: Co je to za rasu?" vždy jsem odpověděla stejně: Hnědý pes." Obdobně, je- li nastolena otáza: V jakého Boha věříte?" je má odpověď snadná: Věřím ve velkolepého Boha."

Podstatnou částí celého jejího uzdravení kromě dobrého jídla a meditací bylo, najít v sobě vnitřní klid a hlavně spokojenost jen se svojí přítomností. Elizabeth celý život přecházela od vztahu ke vztahu a vždy se úplně partnerovi oddala a o to víc ji každý rozchod zranil. Za ty roky už ani neuměla být sama a když byla, myšlenkami se trápila s nějakým mužem, ať už kvůli rozvodu s manželem, nebo kvůli milostnému vztahu s Davidem. 

Je hrozně důležité, aby si každý byl nejlepším kamarádem, protože ve finále jsme každý sám. Jistě, že máme  lidi, na kterých nám záleží a které milujeme, přesto je ale důležité znát svoji cenu a nikdy se kvůli nikomu zbytečně netrápit. Nemyslím tím namyšlenost, ale nedávat na první místo někoho, kdo za to vážně nestojí a akorát využije své pozice a moci, kterou jsme mu tím sami dali. 

Knihu doporučuji každému, kdo chce přečíst nádherný cestopis, plný zajímavostí o naprosto odlišných kulturách, nátuře lidí a především motivace udělat ve svém životě změnu. 

Moc děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku, opravdu jsem z ní nadšená.


Share:
Read More

středa 1. června 2016