neděle 13. března 2016

, ,

Recenze: Nulté číslo (Umberto Eco)

Krásný večer všem čtenářům,
dnes přicházím s recenzí  knihy mistra ve svém oboru - Ubmerta Eca (Nulté číslo). Předpokládám, že všichni víte o poměrně nedávné smrti tohoto autora... Přiznávám se, že to byl pro mě hlavní impuls se do této knihy konečně pustit. Už předtím mě lákala svoji novinářskou tematikou, ale až při této události jsem ji konečně začala číst.

Knihu jsem přečetla za dva dny (a to i v hodně nabitém programu), protože mě jednak velice zaujala a dvanak je zpracována i s obrázky přes celou stránku, a tak otáčíte listy, ani se nestačíte divit.
Podezíravost nikdy nemůže být přehnaná. Nedůvěřovat, prověřovat, jen tak se dobereš pravdy.
V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá.

Jak už jsem naznačila, děj se odehrává v redakci italských novin, které ale ve skutečnosti nikdy nemají začít vycházet. Slouží spíše jako prostředek k vydírání a posunkům. Více moc prozrazovat nechci, protože opravdu stojí za přečtení a nejlepší bude, když ji sami vyzkoušíte.

Sama se chci v budoucnu žurnalistice věnovat a už teď jsem našla opravdu dost věcí, které vážně sedí. Pokud jste od Eca ještě nic nečetli, možná si budete na jeho styl chvilku zvykat, ale ve výsledku to opravdu stojí za to. Já jsem se u knihy i zasmála, bavila mě každým slovem.

Život se dá snést, stačí se s ním spokojit.
Z knihovny mám půjčenou Ecovu knihu Jak napsat diplomovou práci, pravděpodobně jistou formu bible pro každého studenta. Také se na ni v nejbližší době chystám...

Pokud váháte, odhodlejte se a nebojte, budete mile překvapeni, alespoň já byla. Nulté číslo považuji za geniální knihu od geniálního člověka. Nepřeháním jediným písmenkem.

Mé hodnocení: 99%
Share:
Read More

sobota 5. března 2016

, , , , ,

Recenze: Na západní frontě klid (Erich Maria Remarque)

Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.

ÚDAJE:
Název: Na západní frontě klid (Im Westen nichts Neues)
Autor: Erich Maria Remarque
Překladatelka: Ivana Parkmanová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2011
Počet stran: 183
Vazba: vázaná s přebalem

Ve škole se učíme o válce. Slýcháme výklad, prezentace a přednášky o tom, jak hrozná byla a jak dokázala zamávat celým světem. Přesto si samozřejmě nedokážeme ani trošku představit, jak hrozné to musí být. Jak zmizí veškeré ideály a jediným požadevkem je přežít... vlastně i to je v pokročilém stadiu diskutabilní.

Pavel Bäumer a jeho kamarádi byli na popud jejich třídního profesora ochotni se zůčastnit první světové války. Jednali tak z vlasteneckého cítění a chtěli pomoct světu pod záškytou energie mládí. Postupem času se jim ale před očima začnou zjevovat nepopsatelné hrůzy, ztráty a bolesti. A i když třeba ještě dýchali a mohli se hýbat, dávno o svůj život přišli.

Na západní frontě klid byla moje první přečtená kniha od Remarquea a musím přiznat, že mi jeho styl moc sedl. Nemohu říct, že by ji měl číst úplně každý, ale tím, že považuji jakékoliv dílo vypovídající o válce jako velice důležité, pokud nejste úplně křehounké dušičky, přečtete si ji.

Po světe se válčí pořád, kniha je tedy i po tolika letech v některých směrech stále aktuální. Remarque vše líčí naprosto stroze, drsně a tak, abychom se alespoň přiblížili představě, jak válka vypadala. A ten konec..? Nepopsatelné... Ale přesně typické na jeho díla. Vyrazit dech a uvrhnout do zamyšlení.

Naše gymnázium ji u maturity má a já rozhodně nad ničím nepřemýšlím a moc ráda bych o ní povídala i u maturitní zkoušky. Máte vy s knihou nějakou zkušenost? :)

MÉ HODNOCENÍ: 90%
Share:
Read More