čtvrtek 22. prosince 2016

,

Recenze: Moudré z nebe (Richard Skolek)

Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.

ÚDAJE: 
Název: Moudré z nebe
Autor: Richard Skolek
Nakladatelství: Backstage Books
Rok vydání: 2015
Počet stran: 97

Poslední dny a týdny jsem jako zasypaná učebnicemi, odbornou literaturou nebo četbou vyžadující maximální pozornost a hluboké přemýšlení. Ovšem nedávno jsem strávila odpoledne s touto milou jednohubkou, která mě na chvilku přenesla úplně jinam a já se mohla uvolnit. 

"Ptal jsem se totiž mamky, co teda ptoom je, když člověk umře, a vona říkala, že potom je někde jinde, a mně se dost líbí tady, já nikde jinde být nechci, takže jsem rád, že jsem ještě neumřel, a voni to mamce všichni doktoři říkali, prosimvás, narodil se vo dva a půl měsíce dřív, je takovej celej nevyvinutej, to nemá cenu, stejně vám umře, tak ho dejte do ústavu a pořiďte si jinýho, ale mamka asi nechtěla přibírat, tak holt vzala, co přišlo (...) "

Kniha je konstruována jako deník. Deník malého chlapce, jehož pohled na svět každému připomene doby, kdy byl sám zvídavý,bezprostřední a kvůli hlášce "tomu ještě nemůžeš rozumět" neustále odpálkováván. 

U mnoha příběhů jsem se nasmála. Celkově bych knihu hodnotila jako milou oddechovku, která mi opravdu zlepšila náladu. Je skvělé čas od času moci u něčeho "vypnout", nemuset v ničem hledat hlubší smysl a jen si užívat úsměvné historky. 
"Ptal jsem se taťky, přoč ženský nosí vložky, poněvadž je na to v televizi furt nějaká reklama a mně to vrtá hlavou, a von říkal, že to nosí holky, když jdou sportovat, že třeba hrajou tenis, a když se jim chce čůrat, tak se vyčůraj do tý vložky (...), každopádně se tím vyřešila ta záhada, jak vony ty tenistky v televizi vždycky vydrží celej ten hrozně dlouhej zápas bez toho, že by musely jít čůrat (...)"

Vzhledem k vypravěči je kniha psána hovorově, což by možná někomu mohlo vadit. Já osobně jsem si na to musela chvilku zvykat, ale po pár stránkách jsem už neměla problém. Zároveň jsou věty často souvětími složenými z velké spousty vět vedlejších, což ale má dodávat na autentičnosti vyprávění malého chlapce. 

Ještě jednou bych touto cestou chtěla poděkovat Richardu Skolkovi, který mě oslovil, a já měla možnost se takhle krásně odreagovat. Opravdu knihu doporučuji každému, kdo si chce dát od všeho pauzu a jen se opět na chvíli na svět podívat dětskýma očima. 

"Vlastně z toho vychází, že ty starý věci jsou nudný a ty novější jsou dobrý, teda kromě pohádek, protože tam jsou sice ty nejstarší dost zlý, ale ty úplně nový většinou taky nestojí za nic, nejhorší ze všeho jsou ty slovenský princezny, co ani neumí česky, mamka říká, že to takhle nemám říkat, že se to nedělá a kdesi cosi, no ale když vona je to pravda, když je to česká pohádka, tak tam má být česká princezna, to je prostě tak."
Share:
Read More

středa 7. prosince 2016

,

Jsem buddhistka?

Dlouho jsem zvažovala, zda bych toto téma měla na blogu rozebírat, ale myslím, že bych se vám tím mohla více přiblížit a ukázat, kdo vlastně jsem.

Vezmu to od začátku. Minulý rok jsem ve škole chodila na seminář religionistiky. Při rozdávání témat jsem okamžitě sáhla po buddhismu, a dokonce jsem na toto téma psala i ročníkovou práci. Už předtím jsem se o něj zajímala, ale neměla jsem dostatečnou motivaci k tomu, abych se učinila další krok. Na konci školního roku pro mě ovšem nastal zlom. Dost ošklivě jsem se rozešla s bývalým přítelem, měla jsem kupu zdravotních problémů, a z toho všeho jsem se následně složila i psychicky. Právě na onom semináři jsem se od jedné vrstevnice dozvěděla, že už nějakou dobu navštěvuje buddhistické centrum a buddhismus i praktikuje. Nasadila mi tehdy brouka do hlavy...

Můj organismus byl opravdu naprosto vyčerpaný. Když jsem byla s mamkou v Tatrách, nezvládala jsem vyčerpáním téměř ani procházku. Tak jsem si řekla, že začnu chodit do centra, abych se změnila a našla to štěstí v sobě, které je buddhistům vlastní. A mohu s čistým svědomím říct, že mi toto rozhodnutí změnilo život. Totálně.

Vše podstatné si můžete najít na internetu, ale přeci jen bych ráda shrnula podstatu, která mě na buddhismu baví, možná i vyvrátím některé mýty.

Na úvod bych ráda řekla, že buddhismus není náboženství, jak se mnoho lidí domnívá. Pokud by někdo trval na tom, že buddhismus je náboženstvím, je nutno ho oddělit od ostatních náboženství – v buddhismu jde o prožitek, ne o víru. Vydala jsem se po stezce, po níž lidé kráčí přes 2 500 let... a to mi přijde jako slušná reklama.

Opravdu tady nechci nikoho urazit nebo mu říkat, co je správné. To vůbec netvrdím. Jen se snažím vyjádřit, co pro mě buddhismus znamená a proč jsem se pro něj rozhodla.

Na přednášky a meditace chodím přes půl roku a opravdu mě to změnilo. Mám daleko větší radost z maličkostí, lépe zvládám stres a především jsem začala samu sebe vnímat jinak. Pořád jsem k sobě hodně kritická, ale mám se ráda. Mám se skutečně ráda, což jsem dlouhou dobu nemohla říct. Opravdu život vnímám jako dar, nestěžuji si na prkotiny, protože už jen to, že mám možnost cokoliv prožít, je vítězství. Jako bych cítila zpět trochu té dětské bezprostřednosti, kdy se radujete z přítomnosti, jelikož minulost změnit nelze a budoucnost není jistá.

Další věcí, kterou pozoruji, je menší averze vůči pár lidem. Ano, je to zlé, ale měla jsem zkrátka v životě několik lidí, se kterými jsem se musela vídat a kteří mi opravdu vadili. Pomalu cítím, že můj vztah k nim se začal měnit a alergii vystřídal soucit.

Nálepka "buddhistka", kterou jsem použila už do titulku, je čistě pro jasnost tématu. Neprezentuji se tak a rozhodně to nedělám kvůli označení, které samo o sobě nic neznamená. Dělá mi ale radost, když se mě lidé ptají, co dělám jinak, nebo proč jsem v pohodě v situacích, ve kterých jsem dříve v pohodě nebývala.

Je to běh na hodně, hodně, hodně dlouhou trať, ale chtěla jsem to tady ve zkratce zmínit, protože bych chtěla být na blogu více osobitá a upřímná a toto je moje neoddělitelná část. Životní styl, moje útočiště.


Pokud byste na mě měli nějaké otázky, moc ráda na cokoliv odpovím (komentáře, fb, email...), v případě zájmu ráda napíši další článek.

Share:
Read More

čtvrtek 17. listopadu 2016

čtvrtek 22. září 2016

,

Nevlastní knihy 13

Krásné odpoledne,
po delší době tu mám nevlastní knihy aneb úlovky z knihovny, Tentokrát se jedná o knihy, které potřebuji na tvorbu ročníkové práce (ještě o ní budu mluvit) a celkově kvůli škole. Ne každému tedy můj výběr bude vonět, ale já jsem z nich nadšená a opravdu se těším, až je budu mít všechny přečtené.

Churchil: vizionář, státník, historik (John Lucaks)
John Lukacs se po celý svůj život zabývá složitou a mnohovrstevnou osobností Winstona Churchilla. V knize Churchill na tohoto muže nahlíží jako na vizionářského státníka. Každá kapitola knihy vykresluje Churchilla na vrcholu sil. Kromě barvitého popisu jeho vztahů se Stalinem, Rooseveltem, Eisenhowerem a dalšími světovými vůdci Lukacs uvažuje o Churchillově schopnosti předvídat blížící se druhou světovou válku i válku studenou; zkoumá Churchillovu prestiž coby historika, který se dívá zpět na konflikty, jichž se sám účastnil; a posuzuje často kontroverzní způsob, jakým na Churchilla pohlíželi jeho kritikové i obdivovatelé. Poslední kapitola je silnou a hluboce dojemnou vzpomínkou na ony tří dny, které Lukacs strávil v Londýně, když se v roce 1965 účastnil Churchillova pohřbu. Tato kapitola také předkládá konečné zhodnocení Churchillova místa v dějinách z pohledu různých lidí, kteří přijeli uctit jeho památku. Ve své knize Churchill Lukacs předkládá podstatu této vynikající postavy se suverénním mistrovstvím. 


Momentálně je jedna z mých rozečtených knih Faktor Churchill od expremiéra Borise Johnsona. Musím říct, že mě velice zaujala a když jsem v knihovně viděla další titul o tomto velikánovi, neváhala jsem.


Vladimir Putin: Kam kráčíš Rusko? (Boris Reitschuster)
Nedokáže na ni však jednoznačně odpovědět a Putin pro něj zůstává rozporuplnou postavou. Ruské federaci vládne jako car, v Čečensku nechává probíhat válku a potlačuje každý odpor. Přitom je v ruském národě velice oblíben a západní politici jej oceňují jako spolehlivého partnera a garanta politické stability v obrovské zemi. 

Samozřejmě nelze žádnou knihu brát jako dogma, ale na základě různých pramenů si vytváříme svůj názor a dozvídáme se okolnosti... Situace v Rusku rozhodně není jednoduchá a prezident Putin je velice podstatný charakter v dnešní politické světové scéně.

Kmotr z Kremlu - Boris Berezovskij (Pavel Chlebnikov)
Známý dánský filozof kdysi prohlásil, že žít se musí kupředu, ale rozebírat a hodnotit zpětně. Od oněch let, kdy se události v Rusku hnaly jako splašené a zprávy odtud přicházející zněly často zmateně a rozporuplně, nás dělí jen krátký historický úsek. Pavlu Chlebnikovovi, americkému novináři, který po celé bouřlivé desetiletí Rusko navštěvoval a bedlivě sledoval, však i tato nedlouhá chvíle stačí k uspořádání fakt a vytvoření uceleného obrazu. Vzhledem ke svému ruskému původu a znalosti jazyka se autor dokonale vyzná v prostředí a dokáže vycítit každý jeho záchvěv, na druhé straně však jako autor píšící pro velmi solidní západní publikace nabízí také střízlivý odstup a objektivitu. Čtenář se nejen dozví podrobnosti o závratné podnikatelské kariéře a nečistých praktikách hlavního hrdiny, ale také získá přehled o společenském a zejména hospodářském dění v Rusku po pádu komunismu. Kniha bude cenným poučením pro každého, kdo se chce z věrohodného pramene dozvědět, co se to v tom Rusku vlastně stalo.

Opět ruská tematika, tentokrát z oblasti, která je pro mě neznámá, opravdu moc se na ni těším.

České snění (Pavel Kosatík)
Kniha se věnuje kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých. Kniha je doplněna desítkami unikátních obrázků, které podtrhují mnohdy bizarní, někdy ale i dojemný rozměr snů, které český národ snil v uplynulých sto padesáti letech.
Tuto knihu mi doporučil pan profesor na semináři dějin Československa. Vzhledem k tematice se určitě bude jednat o velice zajímavou knihu. Přeci jen iluze, touhy a představy ovládají společnost i dnes, jak to ale vypadalo v 19. a 20. století?

Dějiny Británie (Kenneth O. Morgan)
Svoji ročníkovou práci ze společenských věd budu směřovat k Velké Británii. Nechci zde přímo uvádět téma, to až někdy příště. Každopádně je důležité, abych si věci dala do souvislostí a udělala si kompilát dějin. 

Dějiny moderní Británie (Ellis Archer Wasson)
Jedinečná kniha nás provede nejzajímavějším úsekem britských dějin - obdobím od zrození britského impéria na počátku 18. století, přes fascinující viktoriánskou epochu, bouřlivé události druhé světové války, ústup z pozic světové mocnosti během války studené, až po postmoderní současnost střetů kultur a civilizací. Autor se nevyhýbá kontroverzním tématům, o kterých samotní Britové mluvili dosud neradi, a mnohé známé osobnosti britských dějin staví do nového světla. Navíc pro každé období popisuje každodenní život člověka a další dobové zajímavosti. A pokud budete číst pozorně, možná si všimnete, že se často pod zdánlivě chladným popisem historických událostí nenápadně skrývá osobitý britský humor.Pokud jste si ve škole zošklivili dějepis memorováním dlouhých seznamů letopočtů, máte jedinečnou příležitost spravit si chuť. Moderní dějiny Británie neberou historii jako suchou posloupnost faktů, nýbrž jako fascinující vír souvislostí, okolností, osudů a lidských ambicí. Navzdory tomu nejde o „populární" text v negativním slova smyslu - autor se netají tím, že na mnohé události existuje řada protichůdných pohledů, své argumenty zakládá na konkrétních faktech a uvádí použité zdroje. Pokud vás tedy zajímá, jak spolu vycházely čtyři národy, které na Britských ostrovech žijí, jak se tradiční britské společenské instituce vyrovnávaly se zásadními historickými změnami, jak se vyvíjela britská politika, kultura a společnost, zkrátka jak Britové prožili poslední tři století, tato kniha vás jistě nezklame.

To samé v jiném tričku. Opět o dějinách Británie - tentokrát pouze těch moderních. 

Zaujala vás některá kniha? :) A co právě čtete? :)
Share:
Read More

úterý 20. září 2016

, , , , ,

Recenze: Střípky ticha (Linda Castillo)

Připravujeme Slabaughovi jsou přímo vzorová rodina amišských farmářů, tvrdě pracují, mají čtyři děti a se širokým příbuzenstvem skvěle vycházejí. Idylka skončí, když jedno z jejich dětí přivolá pomoc. Kate Burkholderová, policejní náčelnice z Painters Millu, objeví v nádrži na hnůj chlapcovy rodiče a strýce, všechny mrtvé.

ÚDAJE:
Název: Střípky ticha (Breaking Silence)
Autorka: Linda Castillo
Překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2016
Počet stran: 312
Vazba: vázaná

V dnešní době je thrilerů plno. Labužníkům by se mohlo zdát, že se z nich originalita vytrácí, protože zkrátka se objeví nějaké mrtvoly a celý příběh je o policejním vyšetřování. Měli byste zpozornit, protože vám právě představím opravdový skvost.

Jak je u této autorky zvykem (prostředí a kultura se opakují i v jejích dalších dvou knihách, které si také plánuji přečíst), jedná se o problematiku, konkrétně zločiny z nenávisti, amišů. Je to  specifická nábožensko-etnická skupina, která si žije ve svém vlastním světě, nepoužívají elektřinu, veškerou potravu si pěstuje sama a odmítá jakoukoliv legislativu (např. zásad je samozřejmě víc). Tudíž ani při nějakém útoku na jejich osobu neuvědomí policii. 

Policejní náčelnice Kate ale tento případ bere daleko osobněji, protože sama jako amiška vyrůstala. Ve 14 letech ale začala experimentovat, navíc se jí přihodilo pár tragédií, které ji nutily z tohoto společenství vystoupit, vliv to na ni ale zanechalo. Jak může tedy vyšetřovat sériové útoky a vraždy právě na amišské rodiny a jedince? 

Jedna z věcí, které jsem na amišství měla nejraději, byla cítit se součástí komunity, ten pocit sounáležitosti, že je člověk součástí něčeho většího. Milovala jsem, jak se mí amišští bratři semkli, kdykoli došlo k nějaké tragédii.

Během příběhu je kromě hlavní dějové linie znát i vývoj Kate. Jak se v ní pere minulost, přítomnost a jak zkrátka ani při práci policejní náčelnice nejdou odložit emoce, což ji však nakonec situaci ještě ztíží...

Tato kniha nejen že vám přiblíží amiše, se kterými se v thrilerech běžně nesetkáte, jedná se navíc o vysoce náruživé čtivo. Já jsem Střípky ticha přečetla za jeden den - den, kdy jsem byla 10 hodin ve škole! Nedala se odložit. Opravdu doporučuji každému, kdo má rád napětí, překvapení a kdo už dlouho hledá knihu, od které se nebude moci odtrhnout a která mu nedá pokoj, dokud nepřečte poslední stránku.

Mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.
Share:
Read More

pondělí 12. září 2016

, , ,

Recenze: Babiš - Příběh oligarchy (Tomáš Pergler)

Na úvod recenze bych chtěla říct, že hodnotím knihu, ne osobnost. Nechci psát názorový článek o ministru financí, opravdu ne. Ale myslím, že pokud se zajímáte o aktuální dění a rádi si děláte v hlavě takový kompilát různých pramenů, na základě kterých si sami utváříte názor, tuhle knihu byste neměli vynechat.

ÚDAJE:
Autor: Tomáš Pergler
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2014
Počet stran: 165
Vazba: Vázaná

Osobnost Andreje Babiše je v dnešní době hodně diskutovaná a probíraná. To, co chci na začátek zmínit a to, čeho si zároveň nejvíce cením, je v knize jsou čirá fakta, vše je zdrojované a neutrální, žádná hodnocení. Rozhodně je velice zajímavá podnikatelská a postupem času i politická cesta slovenského oligarchy.

Dozvíte se okolnosti vzniku Agrofertu, kde vlastně působil předtím, kdo všechno s ním po cestě kráčel a jak v podstatě snadno se jeho byznys rozjel. Samozřejmě jsou zde i velice diskutovaná témata jako například jeho údajné zapojení jako agenta v Státní bezpečnosti a další. Ovšem na základě různých výpovědí, soudů a faktů si sami můžete udělat obrázek. 

Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, které jsem netušila - například, že má Andrej Babiš odebranou slezinu. Na druhou stranu je důležité zmínit, že kniha nevytahuje nebo nerozpytvává žádné bulvární příhody, to opravdu ne. Nic není černobílé a pokud se chcete něco dozvědět o velké postavě figurující v současné politické scéně, přečtěte si ji. Jedná se přeci jen o mocného člověka, který kromě zemědělských, chemických a potravinových holdingů vlastní třeba i 2 celostátní deníky, televizní stanice i rozhlasovou stanici. 

V průběhu čtení vám pochopitelně třeba v některých místech vyvstávají na povrch různé otázky, které se ani zodpovědět nedají, ale už jen to, že se nad nimi zamýšlíte je správně. Vycházet z jeho osobního životopisu moc nelze, přeci jen se samozřejmě každý vykresluje tak, jak chce, aby byl viděn. 

Čtení hodnotím z mého pohledu jako velice užitečné. Každého, kdo by chtěl vidět Andreje Babiše od jeho úplných začátků, jak se vlastně stal osobností, která hraje ve zprávách takovou roli. člověka, který vlastní tolik firem, že si to jen těžko představit a chcete si tak ujasnit některé kauzy... do toho!

Já touto cestou ještě jednou děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku. Tuto a mnoho dalších knih můžete nalézt na eshopu Kniha.cz.
Share:
Read More

neděle 11. září 2016

, ,

Recenze: Plavba ňaderským mořem (Jan Míka)

Každý nás měl v mládí jisté představy o budoucnosti. Možná se nějaký náš vloh jevil natolik výjimečný, že by nikdo nepředpokládal, že se může život obrátit úplně jiným směrem a dětský Messi nakonec bude gynekologem, jeden telefonát změní vztah partnerů nebo muži, který uměl létat, protože "spálil všechny mosty".
ÚDAJE:
Autor: Jan Míka
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2016
Počet stran: 274
Vazba: vázaná

Plavbaňaderským mořem pro mě byla obrovským překvapením. Zprvu díky její extravagantní obálce - například při běžném cestování městskou hromadnou dopravou jsem ji neměla v obale, aby ten zážitek měli i ostatní lidé (úspěch to mělo!).

Kniha obsahuje 24 naprosto odlišných příběhů. 24 zcela rozdílných životů. Kapitolky to jsou kratší, ale mnoho z nich na mě má dopad ještě delší dobu po dočtení. Nejsou tam totiž jen ty vtipné nebo úsměvné příhody, jsou tam i hluboké myšlenky a mnohdy i úplně dechberoucí zápletka. Přiznám se, že o jednom příběhu (Dialog podkoního a kněžny) jsem přemýšlela ještě týden po přečtení. Tím, jak je celá kniha neuvěřitelně čtivá zkrátka hltáte jeden příběh za druhým a nestačíte se divit, co se vám to dostalo do ruky.

Na první pohled odpočinková literatura ale nakonec obsahuje i jisté poselství, které z každého osudu sálá. V knize je přítomna chvílemi  vlastně až drtivá pravda a reálnost. Každá stránka jako by vás nabádala k popřemýšlení o svých hodnotách.

Naleznete zde příběhy snad ze všech možných odvětví a témat… O partnerství, práci, vztahu s rodiči, vlastní blbosti, nemoci… Zkrátka se vás kniha dotkne tolika způsoby, že byste to do ní ani neřekli. Obálka v podstatě vystihuje to, jak jsem se cítila. Jako by mě kniha zasáhla v té nejryzejší podstatě (omlouvám se za možná až přílišnou filozofii)… Zkrátka každý se zde najde.


Knihu filmového a televizního scénáristy Jana Míky doporučuji všemi deseti! Jsem si jistá, že já sama se k ní jednou vrátím. Ideální kniha na odreagování, pobavení ale i zamyšlení a mnohdy i dojetí. Mockrát ještě touto cestou děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku. 
Share:
Read More

středa 31. srpna 2016

neděle 14. srpna 2016

, , , , ,

Recenze: Dokonalý cizinec (Renée Knight)

 Známé dokumentaristce Catherine Ravenscroftové se zničehonic objeví na nočním stolku záhadný román. Do té doby úspěšná a navenek vyrovnaná žena jako by se rázem propadla do zlého snu! Kniha se sice tváří jako fikce, do nejmenších podrobností však popisuje dávný den, kdy se Catherine stala nositelkou tíživého tajemství – tajemství, o němž věděl už jen jediný člověk na světě. A ten je dnes přeci mrtvý. 

Minulost rázem ožívá, Catherine se hroutí svět jak domeček z karet a jedinou možností, jak z téhle pasti vyklouznout, je dokázat, co se ten den opravdu stalo...


ÚDAJE:
Název: Dokonalý cizinec (Disclaimer)
Autorka: Renée Knight
Překladatelka: Dana Stuchlá
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2016
Počet stran: 256
Vazba: vázaná s přebalem

Kniha Dokonalý cizinec v sobě skrývá mnohem víc, než by se mohlo zdát. Osobně jsem dlouho nezažila takový zážitek z thrilleru a především takovou směs žánrů a pocitů, které ve mně vzbudil. Troufám si říct, že motto této knihy by mohlo být: Napětí na nikoho nečeká". Od samého začátku jsem se do příběhu začetla a tím, že se nejedná o velkou bichli jsem ji spolkla za jeden den, zkrátka se nedala odložit. A aby byl napínavý thriller zároveň dojákem, aby byl příběh tajemný a plný otázek zároveň nemilosrdně upřímný a drsný... 

Autorka s vámi zamává. Od první chvíle si hraje, protože každou stránkou se ve vás jen čím dál tím víc probouzí zvědavost. Celé to podrthla rychlým střídáním postav, kapitoly jsou totiž krátké, ale jsou vypravovány z různých pohledů. 

Vše je promyšleno do posledního detailu a věřte, že každé vodítko, kterého se budete snažit v průběhu chytat vás stejně nakonec zklame. Osobně bych ji úplně nepřirovnávala ke Zmizelé, protože tam mi to přišlo sice taky dost překvapivé, ale tady je to trošku jiný level. Chci říct, že ve Zmizelé je to spíš "buď, anebo", zatímco v Dokonalém cizinci se vám nabízí desítky různých nápadů a odhalení. 

Velice oceňuji námět, protože jsem podobnou knihu ještě nečetla. Aby se vám doma najednou objevila kniha, která v sobě stvrzuje vaše největší tajemství, jež v sobě dvacet let ukrýváte a celou dobu vás drásá vevnitř... Noční můra. Zároveň bych chtěla poukázat na postavy, protože jejich vývoj mě rovněž zaujal. 


Hlavní postava Catherine je od začátku popisována jako ta, co provedla něco strašného. Jako čtenář tenhle pohled přijmeme, ale postupem stránek zjišťujeme, že nic není černobílé a to, čím si celou knihou musela ona, její manžel a další postavy projít, to se nedá snadno popsat, musíte si to přečíst. Ale na druhou stranu se dá pochopit jednání každé postavy, která se tu vyskytuje.. ať už je na kterémkoliv pólu toho zamotaného magnetu, všichni jednali z čirého zoufalství a touhy po tom, aby pravda dostála spravedlnosti. 

Knihu všem fanouškům thrillerů, napínavých příběhů a čtivých originálních knih z celého srdce doporučuji. Já jsem si čtení moc užila a byla bych ráda, kdyby se o ní více vědělo. 

Tímto chci ještě jednou poděkovat eshopu Arara, za poskytnutí recenzního výtisku!
Share:
Read More

sobota 6. srpna 2016

středa 3. srpna 2016

, , ,

Recenze: Nalehko ( Clara Bensenová)

Minimalistický příběh o lásce a putování... Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla
    Svérázná americká dvojice vyráží na neuvěřitelnou cestu. Jednadvacet dní, osm zemí, skoro pět tisíc kilometrů. Žádné plány, žádné hotely a žádná zavazadla. A žádné šaty na převlečení. On má jen to, co se mu vejde do kapes, ona si bere kabelku. Ona je Clara, životní krizí trochu pošramocená mladá dáma, on je Jeff, profesor, který si libuje v šílených oděvech a v rámci experimentu se například pokoušel bydlet v kontejneru. Poznali se na internetové seznamce.
    A pak si šli koupit letenku. Pro začátek do Istanbulu. Jako novodobí tuláci bez tíže pak pokračují dál. Řecko, Chorvatsko, Maďarsko, Skotsko, Anglie... Když se pak vracejí, ve stejných šatech, v jakých vyjeli, vezou si domů něco víc než suvenýry.
Naději. Nebo dokonce lásku? 

ÚDAJE:
Název: Nalehko
Autorka: Clara Bensová
Překladatel: Viktor Faktor
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2016
Počet stran: 216
Vazba: vázaná s přebalem

Od mala jsem ráda koukala na pořady typu Beze stopy nebo Odložené případy. Pojem "internetová seznamka" pro mě tedy znamenal představu nebezpečného místa, kde pokud se opravdu s někým spojíte, skončíte někde svázaní a váš osud bude směřovat opravdu špatným směrem. Dobře, možná to je trošku moc, ale přeci jen, je to trošku riskantní. 

V dnešní době je spousta aplikací, které nezávazně seznamují nové lidi. Věřím tomu, že zde lze poznat zajímavé lidi, ale lásku? Skutečnou lásku?

A co teprve, když se dva seznámí přes internet a pak spolu na tři týdny vyrazí na cesty, aniž by se pořádně znali? Pozor dámy a pánové, to není všechno... Žádná zavazadla. Ano, jen pas, jedno náhradní spodní prádlo, nabíječku, telefon, zubní kartáček s pastou a to je vše. 

Já osobně si ráda vše plánuji, jednak je to možná tím, že jsem ve znamení vah a mám ráda jistotu a jednak proto, že si neumím představit, že bych si sebou nebrala žádné věci. Když se na to ale podívám jinak, je to vzrušující. S člověkem, o kterém víte jen to základní (bůhví, do jaké míry se na to můžete spolehnout, ale dobře, nebudeme se v tom piplat), zažijete neuvěřitelné tři týdny. 

Hlavní hrdinka Clara vyrůstala v přísně věřící rodině. Výchova ji samozřejmě poznamenala, vždyť ona ani nechodila do školy, měla výuku doma, aby se nemohlo stát, že by propadla drogám, alkoholu a zkrátka byla zkažená, jako se vlastně v každém období o mladé generaci míní. Clara je spisovatelka, která je velice plachá a několik let trpěla úzkostmi a depresí. A pak je tu Jeff. Neuvěřitelný pohodářský dobrodruh, extrovertní vědec a člověk pro každou špatnost. Dva protipóly, jedna společná cesta, může to vůbec vyjít? 

Od naší první schůzky byla naše bleskurychle nastolená intimita vyvažována naprostým nedostatkem definice.

Jak už jsem naznačila, kniha pro mě představovala mimořádně příjemný zážitek. Rozhodně doporučuji na léto, protože vhodnější období pro ni nenajdete. Je psána svižným, humorným a extrémně naruživým stylem. Nejlepší na ní je, že zprvu vám bude připadat jako sci-fi, do kterého byste se nikdy nechtěli vžít. Ale postupem obracení stránek se něco ve vás změní a vy si začnete říkat, co kdybych to byla já? Lze potkat životní lásku na internetu? A byla bych vůbec schopna projít zkouškou „Tři týdny bez zavazadel“? 

Čtení jsem si maximálně užila, kniha je poměrně krátká a zaručuji vám, že se nudit nebudete. Je tam tolik úsměvných pasáží, že i když nejste úplně fanatici romantické literatury jako já, okouzlí vás. A to ani nemluvím o tom, že se s Clare a Jeffem podíváte na mnoho zajímavých míst. 

Je ironií, že moje obava, že spáchám nějaké kulturní faux pas, vedla k tomu, že se mi nakonec jedno podařilo. Vešla jsem do šatny a zjistila, že stojím v davu chlupatých břich a jiných mužských atributů. Bylo jasné, že jsem se dopustila hrubé navigační chyby.
 
Mockrát děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku, opravdu mi zlepšila den.
Share:
Read More

neděle 17. července 2016

úterý 5. července 2016

úterý 28. června 2016

, , ,

Recenze: Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat, milovat

Padesát pravdivých příběhů, padesát osudů, které změnila jediná kniha
Během deseti let od svého vydání se z knihy Elizabeth Gilbertové Jíst, meditovat, milovat stal fenomén dodávající milionům čtenářů naději a sílu, aby se i oni pustili do pátrání po tom nejlepším, co se v nich skrývá, a vykročili po cestách, na něž by se jinak nikdy nevydali.
Protagonisté padesáti autentických příběhů se v knize dělí o své životní osudy. Někdy veselé, jindy smutnější, ale vždy hluboce inspirující.
Najdeme zde vyprávění o tom, jak lze najít cestu k přijetí mateřské role, jak se vzpamatovat z rozvodu, jak se vydat za skutečnou láskou nebo se vyrovnat s matčinou smrtí. Nechybí ale ani příběhy zábavné, například o hledání dokonalé pizzy, nebo o tom, jak jít za splněním snů - třeba o herecké kariéře.
Kromě hezkých chvilek strávených nad osudy jiných klade tato kniha každému čtenáři otázku: K čemu tohle všechno dokáže inspirovat vás?


ÚDAJE:
Název: Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat, milovat (Eat, pray, love: Made Me Do It)
Autorka: Elizabeth Gilbertová
Překladatel: Lumír Mikulka
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání:2016
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná 

Snem každého autora bezesporu je vytvořit dílo, které jakýmkoliv způsobem pozitivně ovlivní jeho čtenáře. Ať už zlepšením nálady, hezky stráveným časem, nebo v případě knihy Jíst, meditovat, milovat - dát podnět ke změně sebe samého. Sama autorka sice nic takového zprvu neplánovala, o to víc byla ale překvapená, když jí chodily tisíce e-mailů a dopisů, kde jí lidé děkovali za její knihu, protože jim změnila život. 

 Jíst, meditovat, milovat má v sobě ohromnou moc. Motivaci. Jedná se o neobyčejný příběh na první pohled obyčejné ženy. Elizabeth se rozhodla ze strastí rozvodu a depresí uniknout jedním rokem cestování a nalezení nejen duchovní cesty, ale především najít cestu sama k sobě. 
Kniha Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat milovat obsahuje 50 příběhů lidí, kterým se po přečtení knihy Elizabeth Gilbertové opravdu zásadně změnil život. Jsou zde osudy týraných žen, žen, které jsou neplodné a kvůli tomu se s nimi třeba manžel rozvedl, dívek, které litovaly některých svých rozhodnutí, mužů, kteří svým ženám ubližovali nebo třeba i kněz, který v sobě objevil homosexualitu a našel sám sebe. 

Nelze říct, který příběh je nejpůsobivější, protože každý je originál a pod každým si lze představit skutečného člověka a jeho život. Musím přiznat, že tato kniha na mě zapůsobila možná více, než samotná Jíst, meditovat, milovat, protože přeci jen jsem mladá, ano, zažila jsem jeden nepříjemný rozchod, ale neměla jsem v životě vůbec takové trápení, abych aktivně hledala Boha. Jak jsem psala v recenzi, hodně mi dala, to rozhodně, miluji motivační literaturu a autorka mi byla velice sympatická. 

Ale tato kniha představuje, alespoň pro mě, něco neuvěřitelného. To, že vyjde kniha, která vypráví, jak lidem změnila život jiná kniha, je jedna z nejkrásnějších věcí a pro autorku zajisté obrovské zadostiučinění. Vždyť tohle je sen...
Navíc v knize je 50 vybraných příběhů, ale ve skutečnosti jich jsou stovky, snad i tisíce. Já jsem si touto knihou celou kapitolu Jíst, meditovat, milovat podtrhla a rozhodně ji budu doporučovat dál. 

Příběh Elizabeth je totiž natolik autentický, že se v něm každý svým způsobem může poznat, přestože se jedná o cestopis jedné americké pětatřicátnice. Myslím, že i Co všechno mě naučila kniha Jíst, meditovat, milovat je natolik inspirativní, že může někoho pobídnout ke změně, ke které se třeba dlouho odhodlával. Jsem si jistá, že se k oběma knihám budu ještě několikrát vracet.

Já osobně mockrát děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí obou knih k recenzi. Vážně mě obě knihy zasáhly a tato obzvlášť. 
 
Share:
Read More